KDYŽ K TOBĚ STROM HOVOŘÍ – doplnění příběhu

Když k tobě strom hovoří a hovoří o moudrosti poznání a využití mozkové kapacity člověka 🙏💚🍀

Připadám si právě jako v pořadu Věřte nevěřte, já jsem moderátor a ty jsi divák, jež bude hádat, jestli je příběh pravdivý a nebo ne. Každý příběh v tomto seriálu je vyprávěn s úvodní předmluvou. Tou naší je mluvící strom na poli, osamocený, nenápadný.

Naší hlavní postavou je zde muž, který rád navštěvuje své jak říkává „kouzelné místo“. Nachází se poblíž lesa u pole, kde roste osamocený strom, naprosto nenápadný. Občas jej zahlédne někdo z místních lidí, jak u něj sedí i dlouhé hodiny.

Tento muž si dle všeho se stromy povídá, občas překvapí nějakou příhodou své známé, ale obecně lidem na počkání nic neříká. Už si zvykl na to, že by byl pro ostatní bláznem. Sám si tak ze začátku připadal, když vnímal skřítky a další bytosti lesa.

Časem si však zvykl a připadalo mu to zcela normální, věděl o přítomnosti různých bytostí pro nás pohádkových či mýtických. Vnímal se zavřenýma očima a viděl, byl soustředěn čistě do sebe mimo fyzickou realitu a slyšel.

Co mu však bylo záhadou bylo to, jak to, že kdykoliv přišel ke stromu, strom začal řešit přesně to, co bylo potřeba. Dával energii a sílu, když bylo třeba, poslouchal, když se bylo třeba svěřit. Radil, když bylo třeba nějaké životní moudrosti.

Při jedné z posledních návštěv se dělo zrovna tak. Strom již věděl, že nebude nadále navštěvován a sám začal odpovídat na otázku, která ještě nebyla položena. Víš jak stromy vidí a slyší? Jistě, odpověděl muž. Vnímají kořeny, kmenem i korunou, vnímají listy a jejich propojení s dalšími stromy tvoří síť skrz zem. Je to jeden velký živý organismus.

Ano, odpověděl strom a jak komunikuji s tebou, jak vím přesně to, s čím jsi za mnou přišel? Netuším. Proč se mě vždy dotýkáš a objímáš mě, než spolu navážeme plynulý rozhovor? Abych tě lépe slyšel, odpoví muž. Vidíš? Zavřeš oči, soustředíš se do sebe a vnímáš mě, hlas je uvnitř tebe i mě. Oba to máme podobné, ale já nemám oči, abych viděl. Nemám uši, abych slyšel a také nemám ústa, abych něco říkal a přesto mě slyšíš. Je to energie, kterou ty skrz sebe vnímáš a která námi prochází. Ve chvíli kdy se mě dotkneš, je to jako scanner a já vidím přesně to, co řešíš a jak se cítíš.

Proto přesně vím, s čím jsi přišel. Pověděl bych ti to již dříve, ale přestože tě to zajímalo, nikdy ses mě nezeptal, říkám ti to tedy teď na rozloučenou, ber to jako dar, jež můžeš sdělit i dál. Ber to jako moudro stromu, jež tě má rád a cítí, že se o toto moudro může podělit, neboť jsi připraven.
Zkus nyní pootevřít oči. Muž se jakoby najednou zapotácí, jakoby byl v jiném světě, když vidí realitu, hlas se ztrácí. Strom však tiše dodává.. přece jsi mě nepřišel vnímat jen na půl, zase si je zavři a vnímej. Kdo ovládá tvé oči? Tvůj sluch, tvé nohy, ruce a kdo ovládá tvou mysl? Já.. odpoví muž..

Ano, tvé smysly máš pod kontrolou ty, tak proč by tě měly omezovat? Je sice lehčí mít zavřené oči, ale ty určuješ, kam směřuješ pozornost. Co je mít otevřené a dávat pozornost stále do sebe a k našemu rozhovoru? Muž oči znovu otvírá a vidí i slyší jakoby dvakrát. Vidí fyzicky i mimo běžné smysly. Slyší však i okolí, vítr, štěkajícího psa v dálce i strom, jež promlouvá. Je zcela ponořen do přítomnosti, která má více podob.

Po chvíli muž s vděkem za toto poznání promluví. To já jsem byl vždy ten, jež se omezoval, tak jako většina lidí, jež vidí jen to, co zrak dovolí a slyší jen to, co sluch dovolí. Je to naše výhoda, jež se stala překážkou. Ano.. slyšel jsi o tom, že člověk využívá jen 20% své mozkové kapacity? Jistě..
Strom dodává, pak už víš, proč tomu tak je. Lidé nehledají další možnosti, věří vědcům a žijí v materii a logice, nemohou vidět to, co ty. Zaměřují smysly jen na to hmatatelné, proto náš rozhovor nemohou přijmout a bude se jim zdát šílený. Ty však víš, že tomu tak není. Zde se světy prolínají!

Dalo by se to vysvětlit jako svět hmoty a hrubých energií a svět jemněhmotný, mimo tělo a strukturu tak, jak ji lidé přijali a akceptovali za jedinou možnost. Jednoduše si neumožňují vidět jiný svět. Proto využívají jen 20% mozkové kapacity. Neumí najít způsob a nikdy jej v ponoření se do hmoty nenajdou, ale ty ano!

Naučil ses dávat pozornost na více aspektů. My stromy víme, že čas a prostor nehraje roli, nás nezajímá jaký máte den. Jsme celým lesem a víme i o dalších světech, jsme na více místech zarás. To se stalo i tobě, vnímal jsi dva světy současně, materiální se překrývá s tím jemněhmotným.
Objevil jsi něco, co lidé hledají a nemohou najít. Jsi multidimenzionální bytost, tak jak se naučíš pracovat a usměrňovat své vědomí, tak se bude zvyšovat nebo snižovat využitelnost mozkové kapacity. Dříve to bylo naprosto přirozené, dá se říct, že jste zakrněli a zapomněli na své dary.

Ty jsi dokázal být na více místech naráz, rád bych, aby sis to pamatoval můj milý příteli. Nyní mě můžeš navštívit kdykoliv a být si vědom více realit, být na více místech zároveň. V té chvíli můžeš být spjat se vším a být kdekoliv, mozková kapacita je jen další omezení. Na tuto práci již nejsou žádná procenta, je to mimo čísla a vědu, které se lidé tak slepě drží. Popiš tento příběh, podej jej jako záhadu a nech lidi, ať si věří, čemu budou chtít.

Víš již dobře jako já, že realitu a omezení vnímá každý podle svých možností a své připravenosti. Nelze předat nepředatelné, zážitky nelze přenést, ty je nutné zažít, teprve poté uvěří. Důkazy potřebují nevěřící a je tedy na vás, jestli je příběh pravda a nebo fikce, pamatujte však na jedno. To čemu věříte a kam zaměřujete svou pozornost by mohlo mít velký vliv na to, co kolem uvidíte, uslyšíte a jak si budete přítomnost kolem sebe uvědomovat. 🙏💜

Muž z příběhu je anonymní postavou, co když jsi to ovšem ty sám? Je příběh pravdivý a nebo je to fixe a snažíme se Vás zde tahat za nos? Možná máme jen velkou fantazii.. věřte nevěřte 🙏☯️

PS: Nejblíže má z mých meditací ke komunikaci s přírodou tato -> meditace

Nostalgie z vyprávění jednoho stromu.. 11.5.2021

„Nelitujte tolik ty, jež se ztratili, je to pro ně dobře, neboť když jsou zatracení, mohou se s vaší důvěrou zase nalézt, avšak vaše lítost jim v tom nepomáhá a naopak je zacykluje v koloběhu utrpení plného ztracení, dovolte jim se nalézt.

„My také trpělivě čekáme a dáváme vám probouzejícím se důvěru, kdybychom vás zatratili, je to jako kdybychom zatratili sami sebe.. Když zničíte sebe a zničíte svět, zničíte i náš.. Nezbývá, než důvěřovat a podporovat, vybrali jsme si sem přijít a neseme tuto oběť, aniž by si toho lidé byli vědomi