S Bohem Praho!

Praha mi toho dala opravdu moc.. práci.. samostatnost, svobodu. Osobní růst, příležitosti naučit se čelit konfrontacím na zcela jiné úrovni a postavit se za sebe v okamžicích běžného života.. je rutina jet autobusem či vejít do obchodu Za doby kovidové rozhodně ne! Zvlášť s tričkem o kovid tu nejde.. 

Je to to nejšílenější místo, kde byste chtěli běžně fungovat, když to vše vypukne a přesto jsem za to nesmírně vděčný. Našel jsem si zde hezké místo na Zahradním městě, našel skvělý byt, oblíbil si zde podniky, čajovnu, blízký les a říčku Botič.. chodil jsem bos a vnímal půdu i vodu, to jak to člověka zpřítomní, když je zima 

V Praze jsem se naučil přijmout domov, který byl opravdu můj, kde jsem se tak vážně cítil.. také jsem se naučil být šťastný, ať už jsem kdekoliv.. Vím, že to není o místě, ale v první řadě o nás. Je obrovský dar mít tu možnost určit si jaké lidi chcete mít ve své blízkosti a jak nakládat se svým duchovním rozvojem, abyste byli šťastní i v těch velice konfrontačních situacích a zachovali si svou esenci, především tu svou vnitřní sílu 

Zřejmě lekce velké Prahy dozrály.. cítím nostalgii.. dělám cokoliv jiného, jen abych se dnes nemusel ještě definitivně zabalit a odstěhovat si poslední věci.. Čeká mě loučení s bytem.. přírodou kousek opodál.. Je čas roztáhnout křídla.. tentokrát Liberec.. nikdy by mě dřív nenapadlo, že zrovna tam.. Nicméně srdce volá neomylně již na více rovinách.. proč to vše vlastně píšu?

Pro sebe.. vyplavuje to ze mě emoce spojené s místy starými i novými.. vděčnost, radost i smutek zároveň, neboť něco končí a něco nového ihned začíná.. Je velký rozdíl být od někud vyhnán či být donucen skrze dění osudu.. Je krásné, že je to vše z vnitřního rozhodnutí.. Při tomto zamyšlení bych chtěl popřát všem, abychom se nemuseli cítit jako štvanci!

A přidám jeden rým ze své básně o lásce.. Nebuďme stále jako v díře zálezlí krtci a objevme lásku svou v našem srdci 

„Jdu zase balit“

S Bohem.. Praho..