Závislosti

ZÁVISLOSTI JSOU BLÍŽ, NEŽ SI MYSLÍME.

Sladké. Kouření. Alkohol. Sociální sítě.

Když v životě nenacházíme radost, snažíme se ji najít alespoň v ústech. (Týká se těch, co mají závislost na sladkém)…

Vlastně se to týká většiny z nás.

A někdy jsme naopak ve stresu tak moc, že nejíme vůbec – protože už nic dalšího neunese ani tělo, ani mysl.

Víc než 60 % Čechů má nadváhu nebo obezitu.

Většina z nás je závislá na sladkém, pečivu, čokoládě…

Protože v chaosu a tlaku života je to jedna z mála jistot, která chutná jako úleva.

Jíme, když je toho moc.

Jíme, když jsme sami.

A tělo si začne brát víc – nejen potravu, ale i prostor.

Jako by si budovalo brnění – potřeba obrnit se před těžkostmi.

Nabráním hmoty zvládáme lépe trávit i životní tíhu.

Podobně funguje kouření – dává krátké pauzy v napětí.

Alkohol pomáhá zapomenout.

Cukr na chvíli vrací pocit, že něco chutná sladce.

„V ČR denně kouří skoro čtvrtina dospělých – tedy přibližně 2 miliony lidí. A jen co se týče alkoholu – 1,3–1,6 milionu Čechů pije rizikově (15–18 %), z nich zhruba 600–900 tisíc spadá do kategorie škodlivého pití…“

„Tahle čísla ukazují, že nejde o ojedinělé případy. Jde o miliony lidí, kteří se snaží přežít, kteří řeší něco, co jim chybí… Hledají v závislostech klid, únik, nebo úlevu… a často místo podpory slyší: ‚Přece přestaň a budeš v pohodě.’“

**Závislost je často voláním po tom, co nám uvnitř chybí.**

U kuřáků to bývá klid. Cigareta jim ve stresu poskytne krátké zastavení, známý pocit bezpečí – chvíli, kdy nevydechují jen kouř, ale i napětí, které je vyvádí z rovnováhy.

U alkoholiků je to často bolest, kterou neumí unést. Realita je příliš těžká a alkohol nabízí únik, zapomnění, znecitlivění až odosobnění.

Někdy je to projev rebelství, který se stane zvykem, neboť nechceme neustále slyšet, co se má a nemá …

U každé závislosti najdeme stejný vzorec:

**Potřeba něčeho hlubšího, co chybí – a zoufalý pokus to zaplnit.**

A tak když se někdo pokusí se závislostí skoncovat silou, často nezvítězí. Zůstane tam prázdnota.

**A ta bolí ještě víc než samotná závislost.**

Člověk má poté v sobě prázdno s pocitem, že o něco přišel a horší než přijít o závislost je právě pocit prázdnoty a nenaplnění.

Přichází pocit ztráty. Jakoby člověk přišel o něco, co ho drželo nad vodou. A právě tahle vnitřní prázdnota – nenaplnění, osamění – bývá tou nejtěžší zkouškou.

Proto je lepší nebojovat se závislostí, ale najít něco, co je hodnotnější a co si vnitřně přejeme vybírat. Tím pádem potřeba závislosti přirozeně odpadne. Musí to být však něco, co Tě opravdu vyživuje, něco co Ti chybělo.

Tahle technika – **nenahrazovat závislost bojem, ale smyslem** – patří k nejúčinnějším a nejtrvalejším cestám ke svobodě. Protože většina závislostí není o slabosti.

Je o nenaplněné potřebě – po bezpečí, přijetí, klidu, smyslu a spojení se sebou sama.

Když to něco najdeme, to něco hlubšího, pravdivějšího a hodnotnějšího, co nás vnitřně skutečně začne vyživovat, závislost přestává mít svou moc.

Ne proto, že bychom „zvítězili“, ale protože **už nám nemá co nabídnout**. Přestane být cestou, kterou chceme jít.

Závislost nemusí mít jen podobu jídla, alkoholu nebo cigaret.

Někdy je to strach být sám.

V době neustálého připojení se mnozí bojí být v tichu – jen sami se sebou. Jsme zvyklí na interakce, lajky, notifikace… ale kontakt naživo nás děsí. A tak paradoxně čím víc jsme online, tím víc se ztrácíme sami sobě.

Někdy skáčeme ze vztahu do vztahu. Ne protože bychom hledali lásku – ale protože neuneseme prázdno. Nevíme, kdo jsme bez druhého. A místo práce na sobě hledáme stále dokola chyby v těch druhých.

Nebo unikáme do her, filmů, příběhů… protože realita je náročná. A my nevíme, jak s ní naložit. A tak se stane, že úniková realita se stává hodnotnější než ta skutečná.

V té máme totiž nezaplacené účty, nezhojené rány a nevyřešené vztahy. V té druhé jsme hrdinové, kteří mají jasný cíl, smysl a řád.

Ale i tohle všechno má stejné kořeny:

Nejistota. Prázdno. Touha uniknout. A zároveň touha být někým, kdo má smysl.

—

NEVYRVI SI ZÁVISLOST – ZBYDE TI PRÁZDNOTA.

NAHRAĎ JI NĚČÍM, CO MÁ VĚTŠÍ SMYSL.

—

Možná to, co hledáš, není silnější vůle.

Ale **jemnější cesta. Směr, který dává hlubší smysl.**

Možná je čas přestat bojovat a začít hledat.

Ne co ti rozumově chybí… Ale **co Tě skutečně vnitřně naplňuje**.

Doplněk textu: fakta z České republiky

Vládní i akademické zdroje ukazují, že závislosti jsou v ČR stále velmi rozšířené:

Kouření:

Přibližně 24 % dospělých Čechů kouří denně – to je kolem 2 milionů kuřáků (cca 1,2 mil. mužů a 0,72 mil. žen)

Vláda České republiky

Alkohol:

Až 15–18 % dospělých pijí alkohol rizikově či škodlivě – tedy mezi 1,3 a 1,6 milionu lidí

Z toho 6–10 % spadá do kategorie škodlivého pití (~600 000–900 000 osob)

Denně nadměrné dávky alkoholu pije kolem 10 % dospělých (~900 000 lidí)

A jak to máš ty? Překonal/a jsi nějakou svou závislost? Nahradil/a jsi ji něčím hodnotnějším? Nebo stále vedeš ten nekonečný boj?

Pokud máš pocit, že jsi v tom sám, nejsi sám.

Pokud jsi na cestě, jsi naživu.

A pokud chceš změnu – začni hledat ne vůli, ale výživu.

Sdílej s někým, komu by to mohlo přinést víc než jen povzdech. Třeba světlo a naději v praktickém přehodnocení života.

Závislost a její příčiny se běžně ve zdravotnictví neřeší a léčba často není tak účinná. Pochopení se navíc těmto lidem často nedostává a místo inspirace a povzbuzení prochází pohrdáním…