Pro splnění svých cílů je nejdůležitějším okamžikem první krok, pak už se stačí jen nezastavit a je jedno, jakou rychlostí půjdeme, každý start má také cíl. Někteří doběhnou třeba rychleji, jiným to trvá déle, ale dojdou. Někdo ten běh vzdá a někdo na to prostě nestačí i to se může stát, ale ty cíle si tvoříme my sami, není snad třeba začínat hned maratonem..

Okolí nás ovlivňuje a to ať už vědomě nebo nevědomě. Dokonce ani ti lidé, kteří nás ovlivňují, si to často neuvědomují. Pokud nás táhnou dolů, tak jejich nevědomost není omluva. Jít nahoru můžeme s pomocí, ale k padání ke dnu pomoc nepotřebujeme..

Hnát se za něčím slepě je svým způsobem nemoc, štěstí to přináší jen krátkodobě a v porovnání s pravým štěstím je to jen iluze, která nenaplní, ale stresuje! Lidé často jen chvíli vnímají, že něco mají, brzy se totiž zaměřují zase na další věci a pociťují, že nemají..

Sebevědomý člověk je v první řadě spokojený sám se sebou. Přijal se takový, jaký je, netrpí stresem, nežene se slepě za iluzemi, plní si svá přání a nijak nezávidí ostatním. Nemá potřebu se mstít, nemá potřebu si na něco hrát a tudíž se nemůže stát, že by se chytil do pastí svých vlastních lží nebo falešných her. Je sám sebou, nepovyšuje se nad ostatní a nikomu vědomě neubližuje. Sebevědomý člověk je přirozeně šťastný! Jen blázni s komplexy mají potřebu ubližovat druhým, nahrazují si tak svoje vlastní ublížení a bohužel nevědí, že tím bolest jen prohlubují a řetězec bolesti se tak přenáší zase dál..

Prvně se zrodí myšlenka a až poté se může zhmotnit. Může se objevit tím pádem 2x, prvně existuje jen v naší mysli a až pak může být uvedena i do naší reality. Bohužel lidé často zrodí jen myšlenku a pak už pro nic nic neudělají, sama se ovšem nevyplní a tak vznikne jen jednou..

Vše začíná myšlenkou, proto bychom neměli podceňovat naši mysl a vkládat si tam negativní myšlenky typu: "to nejde, nezvládnu, nedokážu, to je na nic". Takové myšlenky, jaké si zasejeme, takové taky v realitě sklízíme..

Čas letí a nečeká a přesto je ho dost! Za den ho máme všichni naprosto stejně. Čas ovšem nezajímá, jestli jsme unavení nebo ne, jestli ho zužitkujeme tím, že si budeme povídat se stropem v našem pokoji nebo půjdeme třeba ven do přírody a nebo ho prosedíme u počítače v kanceláři. Všichni ho máme stejně, den má 24 h a je jen na nás, jak si to rozvrhneme..

Mysl je jako zahrada, můžete o ni pečovat a mít ji plnou růží a hezkých nápadů/myšlenek, které realizujete. Zrovna tak se o ni starat nemusíte a necháte si ji zarůst plevelem, který vás bude ovládat.. Bude vám říkat, co vše je špatně místo řešení, bude vám říkat, co jste ještě neudělali a co musíte stihnout, nechá vás točit se dokola a stresovat se. Jenže od toho tu není! Záleží na nás, jestli o ni pečujeme a slouží nám a nebo ji necháme zarůst a budeme své mysli otrokem..

Zaměřujme se na to, co můžeme, místo toho, co nemůžeme.. Co chceme, místo toho, co nechceme.. Co nás naplňuje a pohání vpřed, místo toho, co nám přináší nechtěné emoce, které nás ubíjí.. To na co myslíme, to si do svého života přitahujeme a je jen na nás, jaké to budou okolnosti.

Člověk, který nemá čas sám na sebe, těžko bude mít čas na ostatní. Čas je to nejcennější, co můžete někomu věnovat, věnujte ho někdy i sobě samým.. 

Říká se, že v sobě máme dva vlky, bílého a černého. Záleží tedy jen na nás, jakého vlka krmíme, který skrze nás promlouvá.

Láska je v nás vždy, je přirozená, jde jen o to si ji uvědomit uvnitř nás. Lidé ji přehlíží, těžko ji totiž vidět očima a tak ji hledají všude možně ve vnějším světě, zapomínají ovšem na to, že je uvnitř.. je to tedy nekonečné hledání a nekonečný kolotoč do té chvíle, než jej lidé sami zastaví a najdou to, co s nimi bylo po celou tu dobu..  

Je třeba mít před sebou vždy cestu.. ta přináší radost. Něco, za čím chceme jít.. něco, co nás ze srdce naplňuje a pohání. Ale nejde o ten cíl.. jde o cestu, protože jakmile bychom cíle dosáhli, vše by zmizelo. Je třeba mít cesty a vize a žít kouzlem přítomného okamžiku, pak se dostaví i radost a štěstí..

Řešíte budoucnost.. minulost.. ? Něco Vám prozradím, jiný čas než přítomnost ani neexistuje! 😂 Jen tam do těch iluzí v podobě minulých a budoucích časů upoutáváte svou pozornost a tak jste spoutáni a tím Vám ten přítomný okamžik protéká mezi prsty jako voda.. někdo ani nemusí začít žít! O:) Chodících zombíí je tu spousty.. zombieapokalypsa dávno nastala, jen si toho téměř nikdo nevšiml..

Vy vždy zodpovídáte za to, kdo se kolem Vás nachází.. Pokud jste naštvaní na své okolí, hledejte v sobě, jste ve skutečnosti naštvaní na sebe! ☯️ Jak se člověk vyvíjí, tak se mění.. život je jedna velká a neustálá změna, nebojte se změn.. někteří lidé se z vašeho života vytratí a jiní zase přijdou, tak už to chodí.. stejné přitahuje stejné, vrána k vráně sedá - to je vidět všude kolem nás.

Jsi vším a ničím ve svém životě! Vše je tak, jak se ti to v hlavě a nitru utváří, jak to cítíš uvnitř, tak je to i navenek.. pokud je tvé myšlení plné hoven, jistě se s nimi i ve skutečnosti setkáš. Pokud je tvé myšlení jako zahrada růží, o které se staráš.. pak si je také přitáhneš.. jsi totiž vším a ničím, podle toho, co si dovolíš cítit v nitru a myslet v hlavě  🙂 ☘️  

To co potkáváte v životě a považujete za "těžké" je ve skutečnosti možnost k posunu! Neberte problémy jako překážky, ale jako výzvy! Buďte rádi za každou možnost, při které se můžete o sobě a svých slabinách něco dozvědět! Když si dáte tu práci se vstřebáním a pochopením, porostete.. příště to již uděláte lépe.. Minulost je nejlepší učitel! 

Unavení a otrávení lidé nechtějí změnu, protože ji nevidí a v tom nastavení mysli ani nechtějí vidět. Naopak bývají tito lidé útoční, když jim něco povíte.. často si berou věci osobně.. 🙂 Soutěží a snaží se pokořit druhé.. hledají chyby v druhých, místo v sobě.. ovšem kopajícím lidem kolem sebe se nedá pomoct, prvně sami musí chtít.. 🙏 Běžně si nepřiznají, že by měli nějaké chyby.. jen se jim to opovažte říct a pak teprve uvidíte, jak kopat doopravdy dovedou!  

Potopit se na samé dno, je ten nejúžasnější dar, jakého se nám může v tu chvíli dostat! My to tak ovšem v tomto okamžiku nevnímáme.. Teprve po pochopení a přijetí této nepříznivě vypadající situace, jsou lidé konečně schopni uchopit život do svých rukou, přenést za ni zodpovědnost a odrazit se! Bolest je mnohdy ten nejlepší učitel a tedy něco, co nás může probudit, pokud se nevzdáme a uděláme odraz.. poté už se plave směrem vzhůru mnohem lépe..💜👌 

Nezajímá mě, co máš, co vlastníš a ani co se o tobě říká.. nezajímá mě, co jsi dokázal a ani tvé postavení ve společnosti.. Vůbec mě nezajímá, kdo jsi byl a co jsi udělal, zajímá mě kdo doopravdy jsi, jaký jsi člověk, co děláš v přítomném okamžiku a jestli jsi doopravdy šťastný.. Na tom ostatním totiž nezáleží!

Říkej si, že už jsi dosáhl vrcholu a vše máš zpracované a život ti dá pořádnou facku.. Hledej v sobě samému a sleduj své přešlapy s touhou je vidět a pracovat na nich a vesmír ti v té chvíli nabídne ruku a povede tě..

Je síla dívat se pravdě do očí a neuhnout pohledem, ale jen tak se iluze rozplývá.Pravda není dobrá, ani zlá.. Pravda je pravdou a dokud se lidstvo pravdy bojí, je odkázáno lžím. Jsou snesitelnější, neboť s pravdou již nelze žít nadále ve stejném stereotypu.. jenže lidé se děsí neznámého, děsí se pravdy, děsí se sebe samotných..