O mém seberozvoji a setkání s duchovnem

Ještě dříve než jsem s praktikováním meditací začal, hledal jsem různé směry, pro změnu svého života, jež mě dostatečně nenaplňoval.

Přál jsem si utříbřit své myšlenky a ulevit svým problémům, najít způsob, jak se cítit dobře ve světě plném zhonu a chaosu.
Nejen že se mi to povedo, ale nastartovalo to i mou duchovní cestu směrem, o kterém se mi ani nesnilo.

Zlepšilo se mé sebevědomí, začal jsem pociťovat klid a milovat sebe i svět, radovat se z maličkostí a všedních záležitostí běžného života. Na začátku cesty seberozvoje jsem četl knihy, sledoval filmy a hledal informace s tématikou seberozvoje. Odhalovaly se mi tak taje mocné mysli a vnitřní energie uvnitř sebe.

Díky meditacím se mi zlepšilo zdraví. Lépe se mi dýchalo - vyléčil jsem se z alergie třetího stupně na pyly a prach, vyléčil jsem si celiakii, zlepšila se mi soustředěnost a celkový pohled na sebe i na svět kolem.

Změna přístupu k životu mi otevřela možnosti příjemnější komunikace s lidmi, sebevědomí mi umožnilo lépe vystupovat a postavit se za sebe.

Začal jsem vidět hodnoty, o kterých jsem dříve neměl ani tušení, neboť jsem nevěděl, co si sám se sebou počít. Nyní to již vím, cítím v sobě co mě naplňuje a pohání, proto také cítím, jak pomoci lidem, jež se na podonou cestu života chystají.

Dobře si však pamatuji, kdy tomu tak nebylo, kdy pro mě bylo obtížné vůbec nějak začít. Když jsem byl poprvé na lekci meditace, připadal jsem si tam jako omylem, že tam nepatřím.

Nemohl jsem sedět v tureckém sedu uvolněně jako ostatní, bylo to pro mě velice bolestivé i přes opřená záda o zeď a jiná poloha se na kurzu nepraktikovala. Celou meditaci jsem tehdy protrpěl, její smysl pro mě byl mimo mísu.

Koukali jsme se do plamene svíčky a zpívali nějaké mantry. Nevěděl jsem proč to dělám, proč se v bolestech koukám do svíčky a ani proč mám zpívat slova, kterým nerozumím. Postrádalo to pro mě celé smysl, připadalo mi to celé jako nějaký špatný vtip.

Po první zkušenosti s meditací jsem se zapřísáhl, že na podobný meditační večer už nikdy nepřijdu. Později jsem si ovšem řekl, že tomu dám ještě šanci sám za sebe.

Po zážitku který jsem popsal to pro mě bylo velké odhodlávání a přemlouvání. Již si velice dobře uvědomuji, že je to otřesný přístup, který degraduje smysl již předem. Nicméně jsem to zkusil znovu, seděl jsem s polštářky pod sebou, abych zvládl opět sedět v tureckém sedu opřesný o zeď a snažil se být v tichosti.

Měl jsem pocit, že je to snad ta nejnudnější věc, co jsem kdy dělal. Dlouho mi to nevydrželo a řada myšlenek a pochyb mě naprosto odradily. Měl jsem jasno - meditace nejsou pro mě.

Trvalo to asi půl roku, co mě meditace znovu oslovily, tentokrát to bylo nečekaně v knihkupectví, kde mě zaujala směšně malá částka a kontroverzní název "Pospěš si a medituj". Bylo to psané tak nenuceně, místy i zábavně a poutavě, až mě to začalo zajímat a bavit číst.

V prvním bodě autor doslova varoval před meditací, když neznáte ještě její smysl. Autor do meditací tedy rozhodně nenutil, popisoval své zkušenosti a důvody pro zdraví mysli i těla, kterými byl zkrz meditace odměněn. Dokládal i zajímavé studie a pomalu s lehkostí dával tipy na to, jak si najít správné místo pro meditaci, jak navodit vhodnou atmosféru a vytvořit si své rituály.

Zjistil jsem, že takové čtení mě baví a dává mi smysl vyzkoušet si meditaci znovu v jiném naladění. Našel jsem si hezké pravidelné meditační místo, které jsem uzpůsobil tak, aby bylo harmonické a příjemné, abych se v něm opravdu cítil dobře.

Ze začátku pro mě bylo moc i pět  minut, místo abych nervózně počítal čas, vydržel jsem raději kratší dobu s plnou pozorností a bez nucení.

Čas se postupně navyšoval a později mi došlo, že už o tom ani nepřemýšlím a místo pronásledování klidu mě sám klid najednou zaplavil bez jakéhokoliv úsilí. Nenuceně a s radostí jsem objevoval techniky a tipy, při kterých jsem v meditaci najednou zůstával i hodiny.

Ačkoliv by mě teď možná mnoho meditujících nejraději zastřelilo, dovolím si říct, že je pro mě meditace mnohem více než jen "nedělat nic a jen tak být!"

Je to stav, za kterým se mnozí honí a nemohou ho dohnat. Nejde to totiž nuceně s úsilým. Až se lidem povede nechtít, najdou klid - chtění je ten problém, lidé neustále něco chtějí a vyžadují, zaměstnávají svou mysl a své "JÁ", které neustále musí něco dokazovat a na něco reagovat.

V klidu se "JÁ" cítí ohroženo, proto ta celá vážnost směřuje k honění se klidu a rutině, která prostě nefunguje. Cest je však více, ačkoliv mně se povedlo tohoto úžasného stavu dosáhnout, napadlo mě zkusit později i další směry meditací.

Nejčastěji uslyšíte věty typu: stav bytí, vyšší mysl, stav bez mysli.. obecněji je to stav, kdy jsme ve stavu klidu a uvolnění, který nám zklidňuje dechovu a tepovou frekvenci, jsme si vědomi své mysli a máme ji pod kontrolou.

Pokud se naučíme mít mysl pod kontrolou, proč ji také nevyužít ve svůj prospěch, místo toho jen tak být? Tato otázka mě donutila hledat i další tipy meditací.

Hledal jsem tedy řízené meditace, otužování, meditační techniky na práci s čakrovým systémem, na přitažení si něčeho skrz vizualizace, přání, mudry, mantry, na vyživení sebe sama a vnímání sebe sama i okolí. Je toho mnoho, co jsem zkusil a jsem za to vděčný - změnilo mi to život k nepoznání!

Když nyní vidíte moje dřívější "Já" v muzeum, kam také patří, možná si řeknete, že na fotce je úplně někdo jiný.. a je to tak.. Za sebe bych řekl, že s dřívějším Matoušem bychom si asi neměli co říct, jednoduše by mi nerozumněl a ze všeho kolem meditací by si jen utahoval.

Možná to teď vypadá, že bych o meditace sám dříve nestál, ale uvědomuji si, že i to je zkreslený pohled. Ve skutečnosti bych za to býval byl dal mnohé, kdybych tušil jaký to má přínos, kdybych tomu dal šanci a věřil. Nicméně jak asi víme, to bych dříve neudělal a proto dotyčné moje staré "JÁ" ještě nevědělo, že o něco takového vlastně stojí. 

Tvořím to tedy právě z uvědomění, že čas kdy se rozhodneme záleží na každém z nás. Po tomto rozhodnutí je pomoc a navedení od těch, jež už touto cestou prošli - k nezaplacení.  Chtěl bych kdysi vědět, že meditace nemusí být jen o nuceném sezení. Kdybych mohl zkusit mnohé postupně tak, aby mě to navedlo jednodušeji k meditacím, zřejmě bych toho rád využil.

Z našich možností se tvoří cesty a cesty tvoří další možnosti, tak vybrané cesty nesou zkušenosti, jež nás učí.

Z těchto důvodů jsem se rozhodl vytvořit své meditace, které mě nesmírně naplňují. Z části mi připadá, jako kdybych je netvořil jen pro své současné já a vás, ale i pro to své dřívější "JÁ" kdysi, které se této cestě otvíralo.

Meditace jsou tedy pro každého, kdo má touhu využít tuto formu nejen k relaxaci, ke ztišení mysli, ale také k vědomému pocítění sebe sama, k transformaci a duchovnímu růstu. Naplňuje mě tvorba jak pro pokročilé, tak i pro začátečníky. Řídím se dle tématu, které po čase toužím vytvořit. Přijít na své si tedy můžete skrz mnoho druhů s různými záměry, smysly, technikami, vizualizacemi a vším možným.

Od jednoduchých až po ty náročnější s pojetím, na čem záleží, co jsem objevil a co mě natolik pohltilo a naplňovalo, až jsem poslechl vnitřní touhu tyto meditace vytvářet tak, jak nejlépe dovedu.

Velký zlom pro mé mnímání meditací přišel ve chvíli, kdy jsem při řízených meditacích mohl pocítit svou srdeční čakru a teplo jež se z ní rozlévalo po těle. Bylo to pro mě neuvěřitelně krásné a silné, když moje energie vyplňovala moje "ohromné - velké" tělo.

Když jednotlivé čakry vibrovaly, tělo a jednotlivé části především v rukou a nohou a já mohl pocítit ten smysl a hodnotu skrz prožitek. Pocítit propojení se Zemí a s životem.

Další velké "WAU" přišlo, když jsem řízené meditace již nepotřeboval a začal jsem pro sebe vytvářet své techniky a vizualizace, které pro mě byly ještě intenzivnější. Tehdy jsem pochopil, že nejsem jen ten co meditace zkouší, ale že je i vytvářím a moje vnímání se tak prohlubuje a nabývá nových poznání.

Jsem si jist, že zde nemusí být člověšk nijak zvlášť vnímavý, aby poznal, že zde vyzařuji zcela jinak, než na předchozí fotce. Zjemnila se mi tvář s rysy a dovolil jsem si poprvé v životě narůst dlouhé vlasy. Naučil jsem se za ně nestydět a milovat kudrlinky, kterým jsem se předtím celou dobu bránil. Nyní vlasy nechávám svobodně vlát tak, jako sebe.. žijí si svým vlastním životem.. 

Při práci s vlastními meditacemi přišly do mého života i vědomé sny. Zažíval jsem lucidní snění, kde jsem mohl sny sám tvořit. Dostával jsem skrz sny vize, viděl jsem v nich místa a situace ještě předtím, než se tak stalo. Při té chvíli člověk teprve pochopí hlubší smysl slova "Déjà vu".

Také jsem komunikoval s bytostmi mimo tento náš známý svět a dostával odpovědi na své otázky při takovém, řekněme spíše "bdělém snění". Velký šok pro mě přišel při zjištění, že to nejsou jen sny a začíná se mi to dít i přes den. Skrz telepatii a vize třetího oka jsem vnímal a psal texty, jež jsem skrz své nitro slyšel.

Připadal jsem si tehdy opravdu jako blázen a neměl to komu říct. Dal bych tehdy mnohé za to slyšet, že je to v pořádku, ale nikdo tu nebyl a já si na to vše musel přijít po svém.

Nabízím cestou již skrz vytvořené meditace najít to své podle zaměření a své úrovně vnímání. Meditace tvořím jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé, neboť vím, jak důležité jsou a jak důležité byly i pro mě samého. Lidé se v dněšní době obvykle starají převážně o druhé, než o sebe samé.

U sebe se starají spíše o svou pověst a o to jak vypadjí. Starat se o vzhled jim přijde zcela normální, avšak mysl je zrovna tak nedílnou součástí celkového zdraví.

Ve zdravém těle zdraví duch. Staří Řekové věřili v dokonalý ideál - souznění těla i mysli a tak jak stojí nějakou práci vytvarovat ideální postavu, tak stojí i práci naučit svou mysl klidu. Cvičení mysli dle mě je a bude stále více populární. 

Za mě nejde jen o nalezení klidu, ale také využití cvičené mysli k tvoření na místo boření. K přirozenému úsměvu namísto neustálého rozhořčení nad světem a lidmi kolem.

Také jsem si etapou nadávání prošel a tedy vím, jaké to je být útapěn v depresivním rozpoležení. Nabízím tedy pomocnou ruku těm, jež to chtějí změnit.

Lidem, kteří tohle nastavení mění z rozhodnutí tam uvnitř sebe, lidem jež chtějí objevit více než jen zírání do plamene svíčky a opakování neznýmách slov v nepříjemné pozici. Možná ti to udělá radost, když ti povím, že za mě je meditace v leže nejideálnější polohou a objevuje se v mých meditacích nejčastěji.