LIDÉ JAKO DIVÁCI – své vlastní projekce

Lidé jsou jako diváci sledující svůj film o sobě samém a o lidech z jejich okolí. Každý člověk vnímá jen ten svůj film a vykresluje si své postavy a hodnoty, které se obvykle moc neshodují s filmy zase těch vedlejších postav, které si vytváří také svůj film, v kterém jsme zase my vedlejší postavou. Bohužel tito lidé si neuvědomují, že je to jen film, neuvědomují si, že si jej vytváří, že se na něj dívají a pokládají jej tedy za realitu.

Tito nevědomí diváci se tak stávají obětí své vlastní projekce a často se dohadují, jak to tedy je ohledně reality a dohadují s těmi dalšími nevědomými diváky, sledující zase své projekce toho svého filmu. Vůbec jim nedochází, že každý tento divák má svůj unikátní film, který je stvořen jejich myslí a je jen vzdáleným odrazem toho reálného.

Budeme-li bystřejší, uvědomíme si sebe sama jako diváka v kinosále a budeme se moct stát přímo režisérem svého filmu života, neboli přímo tvůrcem. Budeme-li ještě vnímavější, staneme se i tím, kdo vědomě navštěvuje další kinosály a budeme moct zjistit, kdo se jen dívá a kdo film také vytváří. Kdo si uvědomuje, že se jedná jen o filmy, které jsou odrazem skutečnosti.

Při dalším a dalším bádání zjistíme, že ačkoliv si každý vytváří svůj film, tak ty filmy se navzájem ovlivňují. Jako vědomí režiséři se můžeme pokoušet upozorňovat diváky se svými vlastními filmy, že mohou být i režiséry a že můžeme tvořit filmy, které by vyhovovali všem. Situace je bohužel taková, že diváci nevnímají ani sami sebe – to jak se na svůj film dívají, natož pak nás jako režiséry, co je přišli do kinosálu navštívit.

Často to odmítají, zní jim to jako sci-fi o filmech v nekonečném množství kinosálů, kde v každém sedí divák zároveň jako hlavní postava i režisér a běžně o tom neví.. Nemohou to přijmout a tak je tedy v pořádku nechat je dál sledovat „tu jejich neovlivnitelneou realitu, v které působí jen jako diváci, kterým se děj běžně nelíbí a přesto nemohou ze sálu odejít“ – ovšem zde to nekončí.. ono je po čase nespokojeností napadne řešení a ze sálu odejdou svým vlastním způsobem – smrtí.

Netušili však, že umřeli jen ve filmu – pokud si sáhnete na ten svůj „imaginární život“ – odejdete sice z kinosálu, ale ani zde příběh nekončí.. zde nastává zcela nový začátek, kde budete součástí nového kinosálu jako nová postava s novým dějem, který bude postaven podle posledního, v kterém jste odešli..

Dokud budete jen divákem svého života, budete své útrapy zažívat znovu a znovu, dokud se z toho snu virtuální projekce filmů nepoberete a neuvědomíte si svou roli režisérů! Je to na vás 💖🍀 Já jsem buď jen tvůrce sci-fi povídek mnoha příběhů s podobnou pointou a nebo režisér navštěvující diváky, to už nechám na vás 🙏

PS: Někdo si vystřelil z postřehů režisérů – obrázek je krásným vtipem a přestože to chtěl někdo jen shodit.. je to tak.. vše je třeba prvně přijmout, než to můžeme změnit.. ovšem to hurá přijde později.. přijmout, přetvořit ✨ a pak můžeme křičet i upřímně a ze srdce hurá! 💖

PS 2: A pokud máš deprese.. Mám pro tebe návrh.. zkus projít tímto úžasným průvodcem, který tě nic nestojí -> je zdarma! A pak mi napiš =) Věřím, že zde budou velké posuny, pokud to myslíš upřímně!