fbpx

Proč je společnost plná nešťastných lidí? Proč se děje na planetě to, co se děje? Protože jsme si vybrali být nešťastnými..

Často si kladu otázku, jak bych mohl být prospěšný, jak bych mohl přispět k lepší situaci, ke krásnějším zítřkům zde na Zemi, abychom byli zdravější a šťastnější. Tyto otázky si kladu především poslední čtyři roky, kdy se mi výrazně změnil život sledem řetězových reakcí, poznání a událostí. Sám na sobě jsem v mnoha podobách života poznal a poznávám, co je to vlastně opravdově žít, cítit a prožívat. Stále si kladu tutéž otázku, ale vše se děje stále rychleji a já dostávám tolik odpovědí včetně toho, proč jsou lidé nemocní a v psychické nepohodě, či lépe v kolotoči šílenství, že to ani nelze popsat pouhou větou.

Prvně vás pravděpodobně napadne bezvýznamná a nudná práce, která lidi nebaví, avšak je to jen špička ledovce opravdového utrpení, jež souvisí s celkovým utrpením a vývojem zde na Zemi a společností jako takovou. Celkově lidé začínají něco řešit až u kolotoče psychického, emočního a fyzického zkolabování a do té doby je nic nezajímá. Jsou tak nastavení, věří, že je to tak dobře a že se nemají zatěžovat takovými hloupostmi. Hesla ,,buď silný a nedej na sobě nic znát“ se stala hitem společnosti. Odpověď „dobrý“ se stala normou pro stavy s krůčkem od zhroucení, až po stavy „rádoby normálu“ který lidé přijali, přestože vnitřně spokojení nejsou.

Pokud vám běžní lidé planety Země tvrdí, že se mají dobře, téměř si můžete být jisti, že jim dobře není a že pořádně trpí, jen si to nechtějí přiznat. Dobře je průměr, za který se dá schovávat, ale pokud se zeptáte opravdu šťastného člověka jak se má, odpovídá ,,skvěle, výborně, fantasticky“ a oči mu u toho hrají. Vidíte, slyšíte a cítíte, že je to pravda a pokud je tento jejich stav trvalejšího rázu, většinou mají i mnoho společného a zároveň jiného oproti těm, co se mají „jen dobře“ den co den, ačkoliv vypadají často jako uzlíček neštěstí anebo jako někdo, kdo tu vlastně ani není, kdo neprožívá a nežije, je to takový stav autopilota běžné rutiny jménem život.

Většina lidí jak naznačuji tedy nežije a nemají ani moc tušení, co je to mít se skvěle, ačkoliv si to třeba sami nemyslí. Jejich skvěle je totiž závislé na okolnostech a nikdy nevydrží, není to tedy přirozený a pravý stav, ale jen záchvěv krátkého poblouznění. Ty jež se cítí opravdu fantasticky spojuje to, že cítí a starají se o svůj psychický, emoční i fyzický stav a to blahodárně po všech směrech působí na jejich zdraví. Udržet si tento stav je v této společnosti výzvou, neboť pokud tohle vidí i lidé bez života, jsou často o to více nevrlí, neboť se setkávají se svým vlastním selháním ve svém životě a jeho nenaplněním, se svou prázdnotou.

Připadám si teď tak trošku jako bytost z jiné planety, jež je zde na chvíli na skok. Pravděpodobně to může znít zvláštně, protože tím „na skok“ myslím celý jeden život. Píši jeden, protože pro mě tím život nekončí, končí jen v této podobě. Někdy mi přijde, že tyto zprávy píši více právě takovým bytostem, jako jsem já, neboť ti nemocní lidé tohle nepochopí a nechtějí chápat do chvíle, než se v nich něco změní, než je jejich tvrdohlavost ega a mysli zlomena a to už bývá často pozdě. Jedněm je to tedy naprosto jasné a druhým zcela vzdálené, ale je nás zde více takových, jež žijí, cítí a vnímá souvislosti.

Téměř nikdo nás zde neposlouchá, proto si nasloucháme vzájemně a vnímáme to jinak. Přiznávám, mohlo by to být poněkud frustrující, ale to je přesně ta velká výzva být zde na Zemi a žít skrze svůj vlastní příklad mezi nemocnými, jež by chtěli naději, ale zároveň se jí bojí a odmítají ji. Díky nám ji mohou najít.. víte.. ono je jedno kde začnete, když budete řešit své zdraví důkladněji, protože ať už budete řešit vztahy, práci, dům, stravu, pohyb v přírodě na čerstvém vzduchu anebo začnete řešit principy jako je dostatek spánku, mít čas sám na sebe, meditace, relaxace a vyživení se třeba i skrze práci či starání se o lidi nebo zvířata či rostliny a přírodu -> Je to cesta, možnost, volba a ta nám v dobrém i ve zlém ukazuje hodnoty, jež odráží nás samé.

Při odhalování vašeho štěstí a vašich změn budete přirozeně odhalovat i principy neštěstí, zloby, smutku a to nejen u sebe pro možnost vstřebání a změny, ale i u dalších lidí a také na úrovni celé planety skrz principy života této lidské společnosti na planetě Zemi. Zjistíte, že jsme původem veškeré nerovnováhy jako společnost, kterou více vystihují slova jako nákaza, zhouba či nádor této planety a není tedy divu, že se poté s těmito hodnotami setkáváme a že nás ohrožují na existenci, neboť se vše zrcadlí zase zpět. Po tomto pochopení nastane paradox v otázce, jak být prospěšný pro tuto společnost, neboť jak chcete být prospěšní pro nádor, pro ničení v nevědomosti sebe i ostatní skrze jednotlivce společnosti, jež se zároveň brání těmto poznáním?

Mnozí z vás jež to budou číst si budete myslet, že víte o čem píši, ale já cítím jak je to často povrchní a jak někteří nevědí téměř vůbec nic a když začnu psát konkrétněji, budu označen za blázna, nemocného a je to přirozené. Když odhalíte hrůzy a budete přesvědčiví, budou se systémové principy společnosti bránit, budou vás umlčovat, cenzurovat a dokonce i napadat způsoby o kterých opět mnozí lidé nemají ani tušení, protože když se to neděje přímo jim, tak se to neděje vůbec – poté to prostě neexistuje. Lidé nechtějí řešení, nechtějí ani pravdu, brání svou nevědomost a problémy a tak jsou stále ovladatelnější, labilnější a ještě více a více nemocní.

Popřením problému však problém nezmizí, proto je vidět a vnímat život ve všech barvách základ. Můžeme smazat a cenzurovat realitu, ale ona tu bude pořád a jediný kdo to může změnit, jsme my.. lidé.. v opačném případě je to planeta Země a moc živlů a principů, které člověka mohou odstranit z naivní hry „PÁN TVORSTVA A PLANETY“..

Tou největší rakovinou je totiž člověk sám, je těžké si to přiznat, ale zároveň osvobozující. Je to odraz života této společnosti a není poté žádného řešení, než trpět. Necítím v tomto článku psát důvody nevyhnutelného KOLAPSU této společnosti, důvody jsou všude kolem vás a jediná cesta ke změně při odmítání reality je, abychom se jako společnost setkali přímo s důsledky a následky svého počínání, za které jsme zodpovědní a kterých je naprostá většina jedinců této společnosti přímou součástí. K námitkám nevědomosti se zde hodí opáčit systémová hláška „neznalost zákona neomlouvá“. Jsou to záležitosti, které můžeme ovlivnit velice rychle, ale pravdou je, že jako společnost nechceme.

Proto bych chtěl říct, že je naprosto v pořádku, že je tato společnost nemocná, že trpí a dokonce také že je obětí destruktivních pokusech na sobě samé. Pokud poučení nepřijde anebo přijde pozdě, je za mě naprosto v pořádku, aby lidská civilizace přestala existovat. Za přístupu kdy konáme stále stejně a nevidíme důsledky našeho lživého „je to dobré“ si ze srdce a v dobrém přeji, aby tato civilizace i se mnou v této podobě zanikla, neboť tento svět, tato planeta, příroda, rostliny, zvířata si zaslouží něco lepšího, než je konání nevědomého utrpení v činech člověka.

Blíží se dny zúčtování a dny následné operace, kdy bude třeba tento rozšiřující se zhoubný nádor jménem „lidská civilizace“ vyříznout. Pokud tedy jako společnost nezaujmeme nový rozměr chápání těchto souvislostí života zde na Zemi. Špatnou zprávou je, že je čím dál méně času a s přibližováním se přibližuje také nevyhnutelné zúčtování. Tou dobrou je, že čím méně máme času, tím větší je i šance prozření u setkávání se s důsledky lidského počínání. Také hrozí, že v určité fázi uvědomění už může být pozdě na nápravu, je to tedy paradox – čím blíže zániku jsme, tím větší dopady to má na náš život a tím spíše hrozí zánik, ale zároveň nás to stimuluje ke změně. To jak to dopadne je na nás, já osobně ze srdce podporuji, aby se to stát nemuselo, avšak změna je NEVYHNUTELNÁ!

-> CO ČINÍME? <-

"Mou vášní je tvorba meditací a vědomá práce s myslí. Provázím lidi k naslouchání srdce a objevování sebe sama tak, aby to mysl zatoužila pojmout, uplatnit a žít." Působím jako průvodce v naplnění cesty životem ve zdraví a smyslu bytí. Více na www.meditace.net Můj příběh najdete zde
Komentáře
  1. ma.ni. napsal:

    Z mého pohledu života:
    Žiji v malým městě, kde práce nelze sehnat, a když ano, jsou to fabriky, či dům seniorů, ve kterým to není moc etický. Vím, že chci dělat zahradnici, bohužel už v našem městě není zahradnictví, kde byl veliký skleníky a záhony. Má mamka mi říká, co mají dělat lidi, aby se uživili a i jejich děti? Tak chodí pracovat do továrny.
    Ze svých zkušeností já a fabrika nejde k sobě. Ošklivej, velikej barák, plno přístrojů, pásumů a směny se porovnávají a soutěží mezi sebou. Druhý úhel pohledu je, kdo by vyráběl součástky například do aut, nebo motorek, nebo lednicí, mrazáků.
    Naposledy jsem uklízečka v nejmenované fabrice. Ženy stály u pásů, nesměly mít u sebe žádný pití. Byl tam zvonek, který 4 X v intervalech zavinil, aby 4 dané party se mohly protočit na přestávky. Ženy měli od pásu ke dveřím do šatny několik metrů. V šatně za dveřmi byl malý stolek, kde bylo naskládáno několik lahví s pití.
    Tehda jsem si myslela, že ty flašky tam stojí, že je nikdo nevyhodil. Jedná dělnice mi řekla ať to nevyhazuji, že tady mají pití.
    Kolem pásu podél zdi byl chodník označen modrým linem. Na zdi byla tabule. Označena včera, dne, zítra, ranní, odpolední, noční.
    Kolik je lidi, kolik, nepřišlo, pak normy. Lidi se předháněli v normách. Lidi jsou tam jako roboti. Uklízení tam bylo pro mě utrpení. Stres, rychlost, uzavřený místo.
    Pracuji raději venku. Bohužel se mi ne naskýtá možnost práce v zahradnictví, byla bych ráda, kdyby taková byla přes celý rok a vyšli mi lidé, zaměstnanci vstříc, a kdyby to šlo, naučili mě víc dovedností.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Meditace Ježíše Krista
  • Téma článků
  • Propojme se na Facebooku :)