Znovu zažívaný sen s přesahy..

7.12.2019, Tenerife.. jeden z mých zápisů..

Cítím, že se zde spouští mnoho procesů a to především skrze sny. Je zvláštní jak ohromnou sílu mohou mít, jako bych na tuto etapu snové transformace kdysi zapomněl (probíhala i dříve a také vize s komunikací i postav, které znám reálně ve snech, ale někdy již ne po probuzení.. ). Procházím lucidním sněním, kdy se sny dějí z důvodů zpracování situací a já vidím staré vzorce a nepříjemnosti. Mám však možnost uvědomit si, že spím a že mohu reagovat jinak a sen měnit.

Tím se dá říct, že měním přímo minulost a návyky s ní spojené, je to transformační, náročná, avšak blahodárná práce. Jde hluboko i do věcí, o kterých jsem již ani nevěděl. Je to fascinující..

27.3.2022.. je zvláštní nalézt tento zapomenutý zápis starý přes dva roky, protože popsané jsem poslední dobou zažíval znovu.. Tak jak šlo dříve o velké a zásadní transformační sny měnící moje návyky a prohlubující pochopení z více rovin, tak šlo v tomto období o sny, které řeší již spíše povrchovější a drobnější zápisy, „kde se chováte adekvátně“ -> ale cítíte se zvláštně..

Tyto sny již nepracovaly s mými návyky, ale umožňovaly mi vnímat emoce spojené s drobnostmi, které si už člověk téměř ani neuvědomuje. Viděl jsem s čím souvisí a proč mě něco určitého snáze mrzí či rozhodí. Jde tedy o čištění emocí a pravdou je, že různá témata spojená s určitými situacemi mi již tyto emoce nevyvolávají..

Najednou se s tím člověk reálně setká a nic.. ví, že zkouška která přišla není těžkostí, ale darem, neboť přináší jistotu v situaci, kdy byl dříve pociťován neklid. Například záležitosti, situace, kdy bych chtěl něco sdělit, vysvětlit.. není často komu a ani proč.. potřeba minulosti a pocit „tohle bylo špatné“ mě opustil i u záležitostí, o kterých jsem již ani nevěděl, že mě ovlivňují a tím pádem kdykoliv se mi připomenou, ty pocity tam již nejsou.. napětí.. nedůvěra.. či ublíženost.. je to pryč..

Někdy se lidé cítí „jinak“ a ani netuší proč.. myslím tím nyní spíše drobnosti.. někdo se na vás třeba divně díval a něco pronesl a kdykoliv se na vás někdo podobně podívá -> řeknete si.. co to se mnou je? Pravděpodobně se podíváte jinam a nebudete to dál řešit.. příčina bývá často neznámá a je to tak v pořádku, neboť jsou zde silnější a důležitější témata k zpracování, ale jak se tomu lidé vyhýbají, naučí se postupně nevnímat, necítít, neřešit..

Naopak když se řeší hluboká transformační témata a měníme svůj život, zbudou poté spíše drobnosti.. Emoční stránka je hned dalším mezníkem po změnění návyků a již změnou návyků se projevuje změna v tom, jak se cítíme a jak působíme..

Člověk se poté může cítit vyrovnaně a dobře i v nepříjemných situacích.. změna proběhne na úrovni fyzické -> psychické -> emoční -> energetické anebo také můžeme říct -> celkového vyzařování a působení. Když jsem si to dnes zapsal, měl jsem chuť se podělit, mnozí to dobře znáte a víte o čem hovořím a pro ostatní to může být inspirativní.

Tyto transformace jsou stejně vždy individuální a výjimečné.. Na začátku člověk musí jít běžně postupně, pomalu.. nemůže se dotknout těch nejtěžších témat, neboť na to není většinou tak brzy připraven a tak řeší menší aspekty, jež ho podpoří a dovolí mu více ustát, více si věřit, více se otevřít a pořešit třeba okolnosti hlavního traumatu.. chodí se tzv. okolo, až se člověk odhodlá..

Také se často zmiňuje efekt cibule, kdy jdete postupně po plátech, abyste se mohli dostat hlouběji k pravému jádru věci. Nicméně až to uděláte, cibule zmizí a člověk řeší její odér, který po sobě zanechala těžká hnijící vrstva uvnitř..

Někteří říkají, že už vše vyřešili.. avšak stačí si je kolikrát jen prohlédnout.. pohlédnout do očí a víte, jestli je to pravda.. navíc ono to ani zde nekončí.. pak zde máme tu nejjemnější hmotu, ta je ovlivňována nejen činem, ale každou myšlenkou..

To co k nám lidé vysílají je třeba neustále čistit.. je třeba naučit si hlídat své pole, ať už jde o to jak na nás působí lidé, místa, či situace. V tomto ohledu není nikdy hotovo, proto dojde-li někdo k tomuto poznání, přestává o sobě říkat -> já už mám hotovo.. a také se běžně nechvástá, jak moc duchovní bytostí je..

Když někoho takového nakrknu z „ezo světa“ (nemyslím tím většinou nikoho blízkého, lidé kolem mě se tak nechovají) -> často slyším, že jsem ten „velký ezo duchovní guru“ nebo naopak „duchovní ezo chlapec“.. Ale pokud se mě má dotknout, že mně ti jež si říkají „duchovní“ nálepkují slovy spojenými s duchovností, míjí se to účinkem.

Jednak se jedná o lidi pyšné a posuzující, vnímající se jako lepší či hodnotnější a jednak ve mně vidí to co sami u sebe postrádají.. Být duchovní.. co to vůbec znamená? Kdo má potřebu to o sobě tvrdit, či tak titulovat druhé s cílem výsměchu? Pro některé je duchovní i vysílání zpráv za peníze, kde na to neváhají upozorňovat.. ale ten vtip je v tom, že čím více na to upozorňují, tím více pouze dokazují opak.. 

Já nemám potřebu prohlašovat o sobě, že jsem duchovní.. proč se chlubit něčím tak přirozeným a obyčejným, jako je touha poznání, vnímání a cítění života? To se nepoměřuje.. to děláme pro sebe.. není to jako u fotbalistů, abych tvrdil jaký jsem dobrý střelec sezóny.. Rád bych na tento paradox v tomto zamyšlení na závěr upozornil.

Duchovnost je jako životní styl.. také neříkáte na potkání, že jste vyřadili zbytečně moc sladkého a jak jste teď zdraví.. Nevím o nikom, kdo by se posunul tím, že to o sobě tvrdí.. naopak..