Nepodřizuji své vyjadřování tomu, co si o mně ostatní pomyslí, to jestli se to bude líbit a ani jestli moje slova budou přijata. Jsem svobodně vyjadřující se bytost tak jak cítím a tak jak konám ve svém nejlepší vědomí a svědomí. Necítím však odpovědnost za názory druhých, za nepochopení ve stínu hněvu, domněnek či obav.
Nevnímám potřebu cokoliv vysvětlovat, či dokazovat, kde se druzí lidé upřímně neptají a přesto cítím odpovědnost za to, jak se vyjadřuji a jaký smysl dávám hodnotám a činům, které za mě hovoří. To jestli jsem či nejsem pochopen, jestli jsem či nejsem souzen aniž by se někdo ptal, to už není moje odpovědnost. Nemám potřebu mít pravdu v očích druhých, nemám strach z toho, že nebudu milován, přijímán, či z toho že budu zavrhnut. Mám sílu projevit se i za cenu, že se to nebude líbit.
Nebojím se toho, že mě někdo zraní a ani se nebojím zranit. Cítím potřebu být plně naživu skrze konání, kdy se snažím dělat věci tak, jak nejlépe dovedu a za to se nebojím ani zemřít. Je v pořádku padnout jako živá bytost, ale není v pořádku vzdát se za života a vlastně ani nezačít žít.
Dovoluji si mít takovou drzost, že mohu milovat a mít rád i ty, jež mě nenávidí, avšak to neznamená, že jim hodlám dávat pozornost, že se nechám zatahovat do jejich bojů a hádek.. Kdo cítí potřebu se hádat, bojovat či soudit se pro dokazování si své vlastní pravdy, nechť si najde parťáka na své podobné úrovni vnímání a priorit.. Tam si dovoluji vymezení se a odloučení.. to je pro mě Svoboda