Slovanská víra.. proč byla pošlapána?!

Odpověď proč Slovanská víra musela být vytržena i s kořeny a spálena na popel (posvátná místa, písmo, tradice a zvyky) je vskutku jednoduchá! Byli v otázkách Boha velmi konkrétní a přesní.. oproti tomu co přednášela Římskokatolická církev, to bylo v rozporu a zavádějící.. Nešlo na tom totiž vystavět moc a bohatství s manipulací, nešlo se stavět do prostředníků božích.. vztah k přírodě a zvířatům s posvátnou úctou nemohli nechat nadále žít, když do Slovanů chtěli zanést strach, hru na podřazené a nadřazené s hrou na chudé a bohaté! Pokud je chtěli ovládat, musela být zachována myšlenka přísného a trestajícího boha, kterého nelze v běžném světě zahlédnout a boha jež nemá slitování!

Když se ptali Slovanů na víru ve snaze zesměšnění, hovořili jim s úctou o přírodě, o rovnováze, o rodině a pomoci převyšující chápání rodiny jen těch nejbližších.. hovořili o sounáležitosti, hovořili o duších přírody ve zvířatech, ve stromech, v řece či louce.. Ptali se jich.. „To jsou vaši bohové, ty uctíváte, k těm se modlíte“? … Odpovědi však byly matoucí.. ano, uctíváme je, ale před některými se máme na pozoru, avšak to vše je součást našeho chápání božství a koloběhu jako takového.. v nás je duše a svobodná vůle.. avšak tomu pohunci církve nechtěli rozumět, chtěli znát Bohy, smést to ze stolu jako hloupé povídačky a uzavřít to jako nesmysl.

Čekali od nich jména, čekali od nich konkrétní bohy a ačkoliv věřili v konkrétní bohy a chovali k nim úctu, vždy to byla součást koloběhu, životních cyklů a nešlo na nich stavět.. nešlo se jim vysmívat, neboť odpovědi jež církevní pohunky nejvíce děsily se podobaly slovům samotného Ježíše, jež odpověděl učedníkům, když se stále ptali, kde najdou království nebeské, kde najdou Otce..

Odpověděl, ať nadzvednou kámen.. ať rozštípnou dřevo.. najdete jej.. on je to světlo.. světlo, jež skrze mne jako syna promlouvá.. Slované věřili, že vše je z tohoto světla a věřili v tuto sílu uvnitř sebe samotných, věřili, že i v nich je kousek božího světla, avšak také ve stromě či kameni.. Ježíše za tyto výroky zprovodili ze světa, jeho slova překroutili a otočili a co tak mohlo čekat Slovany s jejich vírou, jež umožňuje chápat Boha skrze sebe i všeho kolem nás? Co byste poté odstranili, abyste zničili jejich víru?

Nemohli dopustit jejich osvobození se ze strachu a her na mocné a podřadné, jejich poznávání síly skrze poznávání Boha v nich samých a pojatý přesah ve spojení s Bohem i skrze přírodu. Nemohli dopustit, aby ohrožovali jejich úmysly a vliv. Jejich poznání bylo pro římskokatolickou církev doslova nebezpečné, proto si dali náležitě záležet na zničení všeho co jen zničit šlo, ale přesto nejde zničit to, co v nás přirozeně bylo a je, to na co si můžeme rozpomenout.

Slované si byli vědomi také rozdílu opravdového přání, jež pochází z našeho nitra, jež je podporováno naším srdcem, které tepe skrze přání samotné duše. Taková přání srdce, jež pramení ze samotné duše činili pro dobro nejen sebe, ale také přírody a života jako takového. Odlišovali tyto přání od tužeb mysli, potřeby ega pramenícího z nečistých úmyslů a právě pro tyto moudrosti byli římskokatoličtí pohunci nuceni k radikálním činům!

Řekli si, že je-li něco silnějšího, než láska.. pak je to neutuchající bolest, pod kterou srdce zkamení, soucit zmizí a mysl zatemní zloba. V takové chvíli je velice obtížné udržovat starou moudrost předků. Kdokoliv ji připomínal a naplňoval, shořel v plamenech. Bůh ohně Svarog jako jeden z nejmocnějších a nejuznávanějších Slovanských bohů se stal namísto ochránce před bohyní Morany (bohyně smrti panující v zimním období) – součástí mnoha a mnoha utrpení..

Jak potupné.. když se oheň jako symbol ochrany stane symbolem smrti.. symbol naděje shořel a připomínal naopak záhubu a utrpení. Proto tolik upalování.. proto ničení ohněm.. Mimo jiné Slované věřili, že Svarog zplodí syna, který svrhne nadvládu Morany (bohyně smrti) a zazáří jako bůh Slunce. Jak však čekat na boha Slunce, když oheň pozval Moranu jako smrt do jejich srdcí a tak mnozí Slované zkameněli.. otupěli a zapomněli.. ale nastane doba rozpomenutí a oheň opět zahřeje jejich srdce a pozvedne jejich sílu nad žal a smutek, poté je opět osvobodí od strachu a pozvedne jejich zlomenou mysl z prokletí zloby.. v té chvíli opět povstane jejich síla.. tak legenda praví.. 

Po posledním příspěvku o tom, proč musela být Slovanská víra vytržena i s kořeny jsem sklidil od lidí krom chvály i pohrdaní s vykazující povrchností a pýchou.. byl jsem upozorněn na to, že nebyli svatouškové a dělali krvavé obětní rituály.. Také co se týče tématu duše a víry v přírodu jsem byl nazván snílkem, jež si jede ve svém pohledu a pravda jej nezajímá.. Tak se na to mrkneme..

Není to totiž pravda.. pravda mě zajímá více než povrchnost těch, co tak soudí a proto znovu píši ještě podrobněji k těmto tématům..

Duše slovanů

Slované, stejně jako mnoho dalších kultur, věřili v myšlenku duše nebo ducha. Duše se obvykle chápala jako nehmotná část člověka, která přežívá po smrti těla a má vlastní vědomí a myšlení. V některých slovanských kulturách byla duše považována za nesmrtelnou a věčnou, zatímco v jiných se učilo, že duše může být reinkarnována do jiných těl.

Slované také věřili, že duše může být přítomna v přírodních objektech, jako jsou stromy nebo voda. V některých slovanských kulturách byly stromy a další přírodní objekty považovány za posvátné a měly se jim věnovat speciální pozornost a úcta, aby se udržela rovnováha mezi lidmi a přírodou.

Je důležité si uvědomit, že slovanské náboženství a představy o duši jsou velmi složité a rozmanité a že se liší v závislosti na kulturním a historickém kontextu. Některé z těchto představ o duši jsou podobné představám v jiných náboženstvích a kulturách, zatímco jiné jsou unikátní.

Slované věřili v mnoho božstev a duchů, kteří ovlivňovali různé aspekty jejich života, včetně přírody, života a smrti, války a míru, lásky a manželství a další. Některá slovanská božstva byla zpodobňována jako lidské postavy s nadpřirozenými schopnostmi, zatímco jiná byla zpodobňována jako zvířata nebo přírodní objekty.

Slované také věřili v jednoho vyššího boha, který byl považován za stvořitele všeho a byl považován za vrchního boha celého slovanského pantheonu. Tento bůh byl obvykle zpodobňován jako velmi mocný a všemohoucí, ale také jako spravedlivý a laskavý. Měl různá jména v různých slovanských kulturách, včetně Peruna, Dazhboga, Svaroga a dalších.

V některých slovanských kulturách se učilo, že lidé jsou součástí božské podstaty a že se po smrti spojují s božstvy v nebesích nebo v podsvětí. V jiných slovanských kulturách se učilo, že lidé jsou odděleni od božstev a že se po smrti vrací do přírody nebo jsou reinkarnováni do nových těl. Stejně jako u mnoha jiných aspektů slovanského náboženství, se představy o vztahu mezi lidmi a božstvy lišily v závislosti na kulturním a historickém kontextu.

Tito duchové mohli být přítomni v přírodních objektech, jako jsou stromy nebo voda, či země a vduch, nebo mohli být považováni i za duše předků a zemřelých přátel.

Některé slovanské kultury věřily, že duchové mohou pomáhat nebo škodit lidem, zatímco jiné věřily, že jsou neutrální a prostě přítomní v přírodě a různě se vyskytující v lidském životě. Slovanští duchové měli různé podoby a mohli být zpodobňováni jako lidské postavy, zvířata nebo přírodní objekty.

Slované se obvykle modlili k duchům nebo jim obětovali různé dary, aby je uctili a požádali o pomoc nebo ochranu. Duchové byli také často zmiňováni v pověstech a legendách a měli velký význam v slovanských rituálech a obřadech. Stejně jako u jiných aspektů slovanského náboženství, se i představy na téma „duchů“ lišily v závislosti na kulturním a historickém kontextu.

Slované se občas modlili k duchům nebo s nimi hovořili, aby je požádali o pomoc nebo ochranu. Toto hovoření s duchy mohlo být součástí různých slovanských rituálů a obřadů a mohlo se odehrávat při různých příležitostech, včetně válek, zemědělských prací, manželství a dalších.

Slované také věřili, že jsou součástí přírody a že jsou navzájem propojeni s přírodními silami. Některé slovanské kultury věřily, že lidské bytosti mohou mít schopnost ovlivňovat přírodu nebo se s ní spojovat prostřednictvím rituálů nebo magie. Hovoření s přírodou nebo s jejími duchy bylo tedy pro některé Slovany přirozeným způsobem, jak se cítit součástí přírody a mít vliv na svět kolem sebe.

OBĚTNÍ RITUÁLY

Slované občas používali obětní rituály jako součást svých náboženských obřadů. Tyto rituály mohly zahrnovat obětování různých darů, jako jsou jídlo, nápoje, květiny nebo peníze, duchům nebo božstvům, aby je uctili nebo požádali o pomoc.

Některé prameny uvádějí, že Slované také používali krvavé obětní rituály, při kterých se obětovaly zvířata nebo dokonce lidské bytosti. Nicméně, tyto informace jsou sporné a mnoho historiků se domnívá, že se jedná o přehnané nebo zkreslené záznamy od cizích pozorovatelů, kteří neměli dostatek informací o slovanských kulturách a jejich náboženství. Je tedy možné, že krvavé obětní rituály nebyly tak rozšířené nebo významné v slovanských kulturách, jak se často uvádí.

Pokud se však čistě stůj co stůj zaměříme na krvavé obětní rituály u Slovanů, samozřejmě najdeme bohy a především výjimečné životní situace, kdy vykonávány u některých kmenů vskutku byly. Slovanské kmeny věřily, že obětní rituály spojené s krví mohou přinést požehnání, ochranu a štěstí. Konaly se při oslavách a bohoslužbách, ale také při významných událostech, jako je například válka nebo ochrana města před útokem.

Některá z těchto božstev, která byla spojována s obětními rituály spojenými s krví, jsou například:

Svantovit: Tento bůh byl uctíván především na území dnešního Polska a byl považován za boha války, plodnosti a úrody. Věřilo se, že obětní rituály spojené s krví mohou přinést požehnání a ochranu pro kmen a jeho členy.

Protože tento bůh byl nejčastěji spojován s těmito rituály i skrze přípravu bojovníků na boj, rozvedu jej ještě jednou podrobněji.

Svantovit byl uctíván jako bůh války a moci. Byl spojován s bojovníky a vítězstvím, a byl často volán na pomoc před bitvou, nebo při ochraně města před útokem. Slovanské kmeny se modlily k Svantovitovi za sílu a odvahu ve válce a obětovaly mu zvířata nebo jiné dary.

Svantovit byl také spojován s bohatstvím a úspěchem. Byl často oslavován na oslavách a bohoslužbách, kde se konaly oběti a dary v jeho čest. Slovanské kmeny věřily, že Svantovit může přinést bohatství a úspěch, pokud je uctíván správně a poctivě.

Perun: Tento bůh byl uctíván především v Rusku a byl považován za boha hromu, blesků a bouří. Věřilo se, že obětní rituály spojené s krví mohou přinést požehnání a ochranu pro kmen a jeho členy.

Triglav: Tento bůh byl uctíván především v Slovinsku a byl považován za boha všech věcí a stvořitele všeho. Věřilo se, že obětní rituály spojené s krví mohou přinést požehnání a ochranu pro kmen a jeho členy.

Další Slovanští bohové:

Živa: je dalším slovanským božstvem. Byla to bohyně přírody, spojená s životem a plodností. Živa byla také spojována s láskou a radostí.

Vesna: byla bohyní jara a přírody, spojenou s novým životem a krásou.

Lada: byla bohyní lásky, krásy a radosti. Byla také spojována s přírodou a jarem.

Morana: byla bohyní smrti a zimy. Byla také spojována s tajemstvími a magií. Morana byla často zobrazována s kosou nebo hůlkou, které symbolizovaly její moc nad životem a smrtí.

Perun: Slované ho považovali za nejmocnějšího boha a patrona bouří a hromů. Perun byl také spojován s ochranou a spravedlností.

Svarog: Bůh ohně a kovářství, otec všech Slovanů. Svarog byl také spojován s obchodem a prosperitou.

Veles: Bůh pastvin a stád, ochránce všech zvířat. Veles byl také spojován s kouzly a tajemstvími.

Dazhbog: Bůh slunce a jeho tepla. Dazhbog byl také spojován s bohatstvím a štěstím.

Mokosh: Spojená s přírodou a ženskou sílou. Mokosh byla také spojována s plodností a mateřskou láskou.

Vodya: Bůh vody, spojený s deštěm a životodárnými prvky. Vodya byl také spojován s léčením a očišťováním.

Jarilo: Bůh jara a plodnosti, spojený s rostlinami.

Existuje mnoho dalších slovanských božstev a bohů, které mohou být zmíněny. Zde je seznam některých dalších slovanských božstev:

Triglav: Bůh tří hlav, spojený s božstvím a mocí.

Radegast: Bůh hostiny a pohostinství, spojený s jídlem a pitím.

Zaria: Bůh bohatství a požehnání, spojený s štěstím a úspěchem.

Chors: Bůh tance a radosti, spojený s oslavami a zábavou.

Porevit: Bůh lesů a přírody, spojený s divokými zvířaty a rostlinami.

Svantovit: Bůh války a moci, spojený s bojovníky a vítězstvím.

Stribog: Bůh větru a vzduchu, spojený s pohybem a změnou.

Swiatowid: Bůh viditelnosti a poznání, spojený s moudrostí a věděním.

A na závěr pro pochopení komplexnosti, neboť mnoho bohů tvoří doplňující dualitu!

Bělboh a Černoboh jsou dva slovanští bohové, kteří jsou spojováni s protiklady a dualitou. Bělboh je bůh světla a dobra, zatímco Černoboh je bůh tmy a zla. Tyto božstva jsou často zobrazována jako dva bratři, kteří se navzájem doplňují a tvoří jednotu.

Ve slovanské mytologii jsou Bělboh a Černoboh spojováni s přírodou a ročními obdobími. Bělboh je spojován se světlem a teplými obdobími, zatímco Černoboh je spojován se tmou a chladnými obdobími. Bělboh a Černoboh jsou také spojováni s životem a smrtí, a jsou často zobrazováni jako vládci nad životem a smrtí lidí.

Ještě jsem sklidil výsměch s poukázáním na Vedrusi neboli Védry.. o kterých dotyční obhajující krvavé rituály nevěděli skoro nic.. tam se můžeme bavit o obrovském přesahu s vědomým přístupem.. doplňuji do článku.. (od zakladatele skupiny rozšířeného vědomí „Agape Satori Andromedan“ bych čekal více než: vykrádání článků co se mu hodí – stažení textu i obrázku a publikace jako vlastní článek, výsměch na články co se mu nezdají a po dodání mého pohledu -> blokace bez schopnosti argumentace.. nejdůležitější argument byl ,,vyrůstal sem v rodině významného mezinárodního misionáře a posléze se mnoho let zabýval šamanismem a pohanskými národy, tak mi to holt nedá“)

Je zde souvislost s Vedrusi.. původní kořeny Rusů, jež jsou také kořeny Slovanství. Ruská hymna také poukazuje na tuto lásku k vlasti a úctu k předkům a také neohebnost skrze manipulaci západu, ti se tak jako Slované na našem území zlomit nenechali.

Slované a Védrové jsou dvě různé etnické skupiny, které jsou spojené především tím, že patří do oblasti slovanského a vedro-slovanského jazykového kruhu. Slované jsou původním obyvatelstvem střední, jihovýchodní a východní Evropy a jsou nejpočetnější slovanskou etnikou na světě. Védrové jsou etnickou skupinou, která se vyskytuje především na území bývalého SSSR a jsou spojováni s kulturou a historií Védru, bývalého obyvatelstva střední Asie. Védrové a Slované jsou tedy spojováni jazykovou příbuzností a obě skupiny jsou součástí slovanské kulturní tradice, ale jsou to dvě samostatné etnické skupiny s vlastní historií a kulturními zvyky.