Cítíte nervozitu z dění? A pracujete s ní nějak?!

Všiml jsem si u mnohých lidí, že jsou již vyčerpaní a na nervy z toho všeho dění.

Vše sledují a vyhodnocují to jako peklo do kterého jsou stále více vtahování skrze své emoce, napětí a zlost pramenící z nepřijetí reality. Vyčítají těm co to nevidí, jak jsou slepí a o to více prohlubují propast, nepochopení a nenávist.. Slepí nepochopí váš pohled, proto jsou slepí, kdyby nebyli slepí, viděli by to..

Pokud to tak máme, je třeba se zaměřit víc na sebe, protože ty zmanipulované nepředěláte řevem a ani silou, o to už se postará život sám.. Když však bojujeme mezi sebou, žijeme jejich životy místo svých, živíme zhoubu v sobě a trpíme. Nelze tomu zabránit, když si za utrpením lidé tvrdohlavě jdou, když jdou stále hlavou proti zdi.. jednou narazí, je to poté nevyhnutelné a nadáváním a zlostí to nezměníte a naopak jen o to více ubližujete sami sobě i jim, neboť vám nechtějí rozumět.

Neříkám, že to nemáte vidět, vidíte.. nemáte tedy býti slepí, ale pokud přijmete co se děje, uleví se vám. To neznamená, že máte rezignovat, naopak můžete ve svých možnostech přispívat k zlepšení reality, ale cílem je jí nepopírat! Těžko změníte to, co jste nepřijali.. Zároveň chápu, že se nás to dotýká, že jde o zásah i do vaší reality, ale co nejde změnit, to nemá smysl řešit, avšak má smysl na to po svém upozornit, vnímat ty co nás vnímají a podporovat se mezi sebou, ale neodmítat realitu, nebojovat s ní, s děním je třeba být srovnaný, neboť poté nepřijímáme život.

Stane se, co má se stát.. možná to zní jako klišé, nicméně odpovědnost máte jen za sebe, ne za druhé.. naděje je v každém z nás a v nejtěžších chvílích se lidé mají tendenci probouzet, berte to tedy i tak, že čím horší to je, tím větší je šance pro kolektivní probuzení.

Pokud toho lidé nevyužijí.. je třeba zemřít hrdě s úsměvem na tváři, s vědomím, že jsme pro to udělali maximum toho, co jsme cítili udělat.

Pak vás to přestane tížit a vytěžíte maximum ze života a ze zkušeností zde na Zemi.. neponesete si ublížení a negativní karmu.. V podstatě se vás jejich zhouba vůbec nemusí týkat, neboť z nadhledu je to jen malá etapa hry, kterou jsme si přišli zahrát.. Tělo zde zůstane, tělo se rozloží, avšak duše může jít nezatížena zase dál.. povznesena zkušenostmi a poznáním, vznešenými činy předešlého výletu.

Beru to jako malý výlet, přišel jsem se zde na ten vývoj podívat a být jeho součástí víc než jako pozorovatel z vnější a přestože to co se zde děje nemusí být příjemné, já osobně jsem si to přišel užít tak, jak to je.. s vědomím, že mnohé zkušenosti pro další zosobnění nesou svou karmu a poučení, které je někdy velice bolestné -> nicméně pro neponaučitelné nutné! To však neznamená, že jejich zkouškou budou trpět i další a že se vydáte jejich cestou.. Chtít jim vnést své poznání, svou cestu.. to je nepochopení božího záměru a svobodné vůle pro poznání -> ve správný okamžik.

Mnozí říkají, že to přijali, ale neustále je to tíží.. avšak to není přijetí.. Přijali to na logické bázi, že se to děje, ale ne na té emoční.. Pokud by to tak bylo, nenadávali by, nehroutili by se, z jejich hlasů by se vytratil jazyk negace, jejich oči by dostaly jiskru a jejich rysy by se uvolnily.. A právě tak nejlépe ukazují změnu v praxi přímo u sebe a ta má poté vliv na všechny v jejich okolí.

PS: Je výzvou zachovat si radost ze života ve zkoušce očistcem, ohněm plném chaosu, avšak tak dáváte příklad změny v praxi, kterou jste si zde přišli vyzkoušet, nezapomeňte na to..