fbpx

Ranní naladění na Saint Exupery skrz vědomí malého prince – květiny a princové dnešní doby!

Znáte takové to snění těsně před probuzením? Ještě než otevřete oči, děje se vám to někdy? Dětem to jde přirozeněji lépe, nespěchají, aby otevřely oči a podívaly se na mobil, na nové zprávy! Kolik z vás to popravdě dělá? Děti nespěchají, aby se hned převlékly a utekly téměř i se snídaní v ruce do práce. Těší se na pohádky a na nová poznání všedního dne.

Děti ještě mohou snít a to jak před probuzením, tak i během dne, mají ještě čas vnímat to důležité a vnitřně naplňující. Děti tvoří ta nejkrásnější přirovnání, neskrývají své emoce a to co říkají má tedy mnohdy větší hloubku, než od dospělých. Dospělí kolikrát nechápou, jak je to možné a uculují se nad „naivním“ připodobněním dětského vnímání.

Baví se tím a říkají „ach ty děti“ … já to sleduji z povzdálí a říkám si „ach ti dospělí“. Kde je ta naivita? V lásce k životu, ve hře života a nebo v honění se stále dokola ve stresu za něčím, co nám tvoří více vrásky na čele? Připadám si v tomto světě často jako Malý princ, když vypráví o tom, jak dospělí to důležité nevidí, protože se již nedívají srdcem, ale jen svýma očima.

Princ se v příběhu setkává s podnikatelem počítajícím „své hvězdy“ na nebi, s Ješitou, jež chce být stále obdivován a nebo Pijákem, který pije, aby zapomněl na to, že se stydí a víte proč se stydí? Protože pije. Jakmile si to uvědomil, zahalil se do věčného mlčení.

V malém princovi se píše také o květině, je to nádherné připodobnění ženy. V té knížce je mnoho krásných přirovnání, ale právě květina zde hraje roli krásy, půvabu, ale také povrchnosti. Vyžaduje speciální péči a tak jako mnoho žen, si zde květina doslova vymýšlí, aby byla výjimečná, aby ji Malý princ miloval – jeho růži, o kterou s radostí pečoval.

On ji však miluje od první chvíle, co jí spatřil, její starosti byly tak velké, že si toho ani nevšimla. Je ovšem také stále chlapcem, nepochopí její rozmrzelost a raději ji tedy opustí. Přitom by stačilo říct, že jej má ráda. Rád by o ni pečoval, ale nebyl toho schopen pod tím vším půvabem s důležitostí. Nezbylo tam místo na upřímnost a vnitřní radost, kterou tak potřeboval.

O růži je třeba pečovat, ale nesmí si vymýšlet, jinak to už není starost z radosti a lásky, ale z jakési důležitosti. Vůbec se nedivím, že odešel. Přesto je o květiny třeba se starat! Květiny se nemusí bát, že nejsou výjimečné.. pokud si květinu zamilujete, bude tou nejvýjimečnější ze všech!

V našem světě je mnoho květin vyprahlých, protože je nikdo nezalévá. Nikdo se o ně nestará a tak tedy nemají možnost kvést a být krásné. Proto jsou pak nevrlé a tak zraňující. Jenže muži společnosti nejsou jako Malý princ, aby se dokázali zamilovat do jediné květiny. Zalévají tedy ve své podstatě kde jakou a zároveň žádnou. Jak těžký to život mužů a žen.

Říká se, že ženy nevědí, co chtějí. Ve skutečnosti si myslím, že to neví muži a není pak divu, že si ženy připadají nedoceněné a ztracené, že jsou nevrlé a mají kolem sebe mnoho trnů. Ono to na sebe vzájemně celé nasedá a Malý princ je pak z tohoto světa zmatený a vlastně sem ani nezapadá.

Nemůže se starat o svou květinu a ani ji vlastně najít, dokud se v tomto světě trošku nerozkouká. Teprve poté až zjistí, jak se tvoří problémy, které zde tak marně hledal. Lidé kolem něj mu o problémech povídali, jenže on je neviděl a nabízel řešení, ale nikdo jej neposlouchal. Lidé chtějí své problémy, zalévají je místo květin a tváří se u toho důležitě.

Řekl bych, že v tom je problém té naší krásné a dokonalé společnosti, co svou dokonalost ani nezahlédla. Myslím, že je třeba poznat tento svět a dovolit si být Malými princi a zranitelnými květinami i tak, aby tento svět pookřál. Zjistit, že jsme vždy byli dokonalí tam hluboko uvnitř sebe.

Nejspíš to co zde píši pochopí jen ti, co četli Malého prince důkladně a to nejen očima. Když chtěl Malý princ namalovat beránka, nemyslel tím dokonalý obraz a umělecký výtvor kreslíře. Stačilo mu jen, aby se dotyčný do tvorby opravdu ponořil s kreativitou a bez obav. Aby do toho dal kus sebe a ne té povrchnosti kolem se svými strachy z malování.

Není divu, že se Malému princi beránek nelíbil a připadal mu nemocný! Jak by také mohl být zdravý, když byl malován s přesvědčením, že malující malovat vůbec neumí a nebude se to tedy líbit. A právě proto byl naopak beránek v krabici tak nádherný! Nebyl tam strach, že se to nepovede. Byl tam nápad a nádech radosti malého dítěte, co našlo radostné řešení.

Dospělí se tak zaměřují na obrázek, až nevidí, co je za ním a co přináší se svou fantazií a kreativitou. Děti nemalují proto, aby předčily svou malbou ostatní, proto se jim obrázek malovaný s láskou a kreativitou tolik líbí. Možná je pro mnohé lidi Malý princ pošetilý, ale pro mě to byl velice vnímavý a milující chlapec oplývající vnitřní moudrostí!

Viděl to, co dospělým připadá nepodstatné, to co lidi neustále přehlíží. Naopak nedokázal vidět to, co jim podstatné připadá – třeba tvoření problémů. Víte, v tom byla taky potíž, lidé si nemohli s Malým princem rozumět, byl pro ně ještě dítě. Právě proto je třeba vyrůst a stát se Malým princem v dospělém těle, který rozumí dětem i dospělým.

Troufám si říct, že teprve poté bude dnešní svět v pořádku. Dítě může být pošetilé, avšak dospělý se stává bláznem, nechť se tento svět tedy konečně zblázní, je na čase! Možná mi mnoho dospělých poví, že jsem Malého prince nepochopil a beru pohádku pro malé děti až moc vážně.

Dospělí vám často popíšou přesně svůj problém a snaží se vám jej vnutit, místo aby se na tím co říkají pořádně zamysleli. Až je kolikrát pozdě, jejich slova je mrzí, ale že by se na ta slova opravdu podívali? V té vážnosti uniká možnost pojmout to, co je v Malém princovi psáno. Řeknou vám, že to byla krásná pohádka, ačkoliv ji ve skutečnosti pořádně nepřečetli!

Nicméně.. já to nepíši po přečtení Malého prince! Nečetl jsem jej minimálně dva roky a to hlavní jsem si pamatovat nemusel, nosím si to v sobě, ať se hnu kamkoliv a toto krásné ráno mi sdělilo po otevření očí, abych se o to podělil. Je nádherné! Sice je trošku mlha, je zataženo a poprchává, ale je kouzelné a jedinečné! Možná namítnete, že rána neumí mluvit a také že stojí za prd, ale možná jste si jen nevyndali ospalky a nerozhlédli se i svým srdcem, abyste to vše také zahlédli. Matouš S. – tak trochu Malým princem..

A málem bych zapomněl na lišku! Ta nesmí chybět, neboť do naší pohádky přináší nedocenitelnou a až duchovní ctnost upřímné lásky. Dokáže své srdce otevřít a důvěřovat princi, přestože je pro ni ze začátku neznámý a ačkoliv se jejich cesty opět rozejdou, naučí si jej uchovat ve svém srdci. Nežádá jej, aby zůstal. Malého prince jí bude připomínat obilné pole prozářené Sluncem, zlatavé jako jeho vlasy za slunečného dne.

Navždy tak bude milovat šumění větru v obilí, které jí tyto vlasy připomínají. Kéž by tuto až posvátnou duchovní moudrostí žily všechny lišky. Nejen ty Brněnské nebo z Prahy.. Lišky z celé České Republiky i té Slovenské, lišky z celého světa. Nechť slunce ozařující obilná pole žijí i v našich srdcích.. poté je možné, aby princové zahlédli svou jedinečnou růži a starali se o ni ne z povinnosti.. ale protože vytvoří jedinečné pouto za tisíce jiných růží.. Poté věřím, že tento svět bude v pořádku.. poté věřím, že místo závisti, strachu a důležitosti zahoří naše srdce láskou a uvidíme i to, co naše oči běžně nevidí.. poté se doopravdy uvidíme navzájem..

PS: Pro větší pochopení Vám doporučuji více otevřít své srdce – může Vám k tomu dopomoct tato meditace, kterou jsem s láskou pro Vás vytvořil.

Pro ty co se dostali až sem! Překvapení v podobě písničky =)

"Mou vášní je tvorba meditací a vědomá práce s myslí. Provázím lidi k naslouchání srdce a objevování sebe sama tak, aby to mysl zatoužila pojmout, uplatnit a žít." Působím jako průvodce v naplnění cesty životem ve zdraví a smyslu bytí. Více na www.meditace.net Můj příběh najdete zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Meditace Ježíše Krista
  • Téma článků
  • Propojme se na Facebooku :)