Vítám Vás u projasnění různých mýtů, že do Slunce se koukat nemá. „Zkazí se ti oči, nekoukej se do Slunce!“ Dívám se přímo do Slunce pravidelněji již třetím rokem, alespoň v tomto životě a v této podobě (pokus o odlehčující vtip pro nevěřící a naprosto jasná věc pro věřící na více životů) a mohu jistě říci, že ti jež to praví, mají zkaženou mysl a pohled zřejmě také.

Začalo to spontánně, příjemnou fascinací z pohledu. Když jsem zkoušel následně cílenější pozorování a techniky, odpovídával jsem lidem na otázky jak se mám asi takto: „Úžasný! Mám mnohem více energie, téměř nemusím jít a spát a ve své podstatě jsem se asi nikdy necítil lépe“ … lidé mě podezřívali, že beru nějaké drogy a já se jen zamiloval do života, do Slunce.

Nechci však psát jednostranný článek, proto poukazuji, že je zde třeba převzít zodpovědnost a vnímat co je pro nás vyživující a příjemné a co je již nevýživné a nepříjemné! Aby mohl mít pohled do Slunce hlubší smysl a mohla z něj být forma meditace s tímto pozorováním, je třeba vnímat své tělo, své oči a dopřát nám jen to, co nás opravdu povznáší.

Dopředu říkám, že se do Slunce nedívám přímo během dne, zvlášť je-li v plné síle! Dívám se přes den jen pokud je pro mě pohled na Slunce příjemný a výživný, pokud je silné, občas jen krátce přelétnu očima. Jsem si vědom, že oslepnout se dá pohledem do přímého Slunce velice snadno a rychle. Chcete-li tedy začít sledovat Slunce, věnujte článku prosím plnou pozornost.

Jak začít a proč Slunce sledovat?

Zde je to jako se vším, pokud byste se měli jen nutit a hnát se za touhami například (pránické výživy, omládnutí, zvýšení energie, větší vnímavosti, telepatie, odstranění bloků a dalších) – pak je skoro zbytečné číst dál a raději bych Vám doporučil to zase zavřít! Hlavním smyslem jako kdekoliv jinde je radost a chuť objevovat krásy života! Poté to může fungovat.

Mluvím zde o chvílích, kdy vidíte západ Slunce a říkáte si.. „to je ale taková krása.. to se nedá ani popsat“ – a tak to přestanete popisovat, okrádat se o ten okamžik a začnete to sledovat s plným vědomím a zaměřením pozornosti čistě na ten okamžik. V té chvíli zapomínáte na sebe jako na lidskou bytost a stáváte se tím okamžikem.

U Slunce je kouzlo přítomného okamžiku lidem známo, přestože si to neuvědomují, tento moment zažil snad téměř každý. Nemyslíte na nic jiného a proto hodnocení krásného okamžiku zmizí a vy prostě jste tím okamžikem. Běžným lidem se to stane na pár sekund a ani si to neuvědomí. Neuvědomí si, že na chvíli zmizely bolesti, strachy a zbylo vnitřní naplnění.

To je za mou maličkost smysl, který hledáme a teprve s ním může docházet k „zázrakům“ – které jsou pro mnohé z nás již přirozeností. Jsou to přirozené radosti života, které nás povznáší a nemusí to být nutně u pohledu na Slunce, avšak zde je účinek ohromný! Slunce je atomovka ohromné energie a pokud ji dokážeme přijímat, jistě nám změní život!

Kdy se dívat přímo do Slunce?

Již se tedy přesouváme do uvědomění, že to děláme čistě pro svou radost, pro ztracení sama sebe v okamžiku, v té chvíli se můžeme opravdu propojit se Sluncem a k výměně energie dochází na zcela jiné úrovni. Ideální je východ a nebo západ Slunce, kdy jeho intenzita ještě není tak vysoká. Pro začátek doporučuji přivstat si a sledovat východ opravdu od počátku.

Je pravděpodobné, že intenzita bude pro nezvyklé oči i tak vysoká, nicméně s vykouknutím a postupným vykukováním Slunce to zvládne i necvičené oko po dobu, než na obzor vyjde Slunce celé. Je to otázka pár minut a pokud budeme pravidelně vstávat a sledovat, postupně přirozeně půjde tyto okamžiky prohlubovat a navyšovat bez odporu a bolestí.

Nemá zde smysl překonávat sama sebe. Za sebe jsem vnímal, že po určité době mi šlo sledovat Slunce do 15 minut od východu, později to bylo 30 minut, avšak začal jsem s krátkými pohledy. Brzo bylo třeba mrknout nebo odvrátit zrak, v pozdější fázi jsem zvládl nemrkat i několik minut v kuse. pokud východ nezvládáte, je možné využít západy Slunce.

Nedokáži vysvětlit proč jsou pro mě východy silnější a významnější, avšak pozorovat se dá obojí! Souvislost má jistě i to, že nám začíná den a máme tak energie pro jeho prožití, také atmosféra je jiná a není tedy od věci naslouchat tedy i zvykům předků, kteří s východem vstávali se Slunce a s jeho zapadnutím již jen odpočívali, či chodili již přímo spát.

Co u pozorování Slunce prožívám?

Slast a příval ohromné energie, když se s ním propojím, avšak jak jsem popisoval pohled bez mrkání – s časem a nárůstem propojení bez přerušení může docházet k mnohému! Měnil se mi zrak, ale jen pokud jsem nemrkl, po mrknutí je vše pryč. Viděl jsem barvy, které jsem nikdy neviděl, kolem Slunce vznikl velký kruh růžové barvy, bylo to úchvatné!

Připadal jsem si i já sám vážně jako kdybych byl na drogách, takový pohled je úžasný a nejde popsat. Když jsem prohluboval pohled dál, viděl jsem takový další kruh – modro-fialový, vyvolávalo to ve mě pocity, že ty barvy dobře znám a že jsem je již viděl. Abych řekl pravdu, cítím propojování jakoby s dalšími slunečními systémy a také jsem je zahlédl.

Z ničeho nic u tohoto pohledu vyvstávali jakoby černé motivy dalších Sluncí či planet a ať už to zní jakkoliv, já vím své. Jsem si jist, že každý uvidí dle svého nastavení, dle svého vnímání a propojení jinak a jiné věci. Není to obecné – to co byste měli vidět a jak už jsem řekl, jak tam bude to chci – NEUVIDÍTE NIC ZVLÁŠTNÍHO!

Pohlcuje mě to jen jak to celé píši, ta energie zde bude pro každého, kdo to čte a pokud to dokážete vnímat, budete cítit ty pocity euforie a zápalu také! Se Sluncem když se pořádně propojíte, nemusíte je pak vidět, abyste je cítili. Také k Vám může promlouvat – ne že by se nějak vybavovalo, ale vnímám jej spíše jako tichého rádce, pokud se někdo ptá.

Kam až nás může Slunce propojit?

To záleží v první řadě na nás, nicméně přirozené je pro Slunce vnímat své propojení a tak jak my máme v těle energetické body, kde ty hlavní známe pod pojmem „čakry“ – tak Slunce je propojeno s dalšími energetickými body, jejichž centrem (srdcem) je galaktické Slunce. Propojení se s touto energií je opět jak tušíte – nepopsatelné! A není možné jej dosáhnout chtěním.

Ve své podstatě vám ale může pomoci i k propojení se se Sluncem vaší rodinné planetky. Možná i to je vysvětlení různých barev a vizí, když se přestanete hlídat a hodnotit a necháte si ukázat to, co Vám Slunce k pohledu nabízí. Můžete se propojovat s něčím tak známým a krásným, až se Vám bude chtít třeba i zůstat, ale na to pozor, sám vím jaké to je „ulétnout“.

Proto za sebe cítím důležité zmínit i to, že jsme sem přišli se záměrem, potřebujeme tedy používat naše tělo, mysl a pohybovat se především zde na Zemi. Není však nad pomoc, vedení a možností pomoci. Není nad to vnímat hlubší smysly, aby zde naše návštěva měla opravdu ten hodnotný a smysluplný efekt. Je třeba využít zde svůj potenciál.

To je další část, mého příběhu. Pokud dokážete vhodně využít vše čím Vás komunikace se Sluncem obdaří, aktivujete své dary a pojmete zde mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát! Nejde však chtít to hned, je to dlouhá cesta s nasledování kroku za krokem, přeji Vám tedy hodně štěstí a především té vnitřní radosti ze všeho, co uděláte.

Co mohu nabídnout k prohloubení?

Nebude zřejmě překvapením, že s mým zaměřením mohu dopomoci k hlubším prožitkům meditacemi a to ne jen tak ledajakými. Musím přiznat a zdůraznit, že vážně nejsou pro každého a jsou velice silné. Pro ty jež na to nejsou připraveni to nemusí být zrovna příjemné!

Tou zatím za mě nejsilnější a nejhlubší meditací jež je zcela vázána na propojení se zdrojem a zdrojovou energií všude kolem nás je Hathorská meditace. Techniky Hathorů a jejich hudba zde navyšuje významně celý efekt a průběh. Druhou možností a neméně zaměřenou tímto směrem je Galaktiské srdce. Tam je přímo cílem stát se centrem tohoto systému.

Další články a odkazy? Ale jistě..

Být sám, mnoho z lidí si jen může mávnout rukou a říct: „jo tak tomu už dočista hráblo“ – no jo, ale nám už hráblo ve více lidech a pozorujeme to samé či podobné nezávisle na sobě! Máme stejné halucinace, slyšiny, vidiny a nejlepší na tom je, když se to prolíná a pak si o tom povídáme. Když lidé sami cítí, že jsme vyrovnanější a máme více radosti a energie ze života.

Zde tedy nabízím další články a na závěř přidám ode mě můj oblíbený, který nám tak trošku má skrz „tradice“ vše převrátit a namluvit, že Vánoce jsou tím nejdůležitějším dnem v roce, ale v minulosti tomu tak rozhodně nebylo. Staří Slované slavili zcela jiný svátek!

Články:
DÍVÁNÍ SE DO SLUNCE – HISTORIE A VĚDĚNÍ NEJEN NA PLANETĚ ZEMI
Ramona Siringlen

Jak se dívat do Slunce (I) – Martina Atiratmin Christová

Další pohledejte sami, je jich více, teď však cítím, že je vhodné se podělit o slíbený článek ohledně tradic, jež jsou spojené se Sluncem a zimním obdobím – Zimním slunovratem!

JAK SOUVISÍ VÁNOCE SE ZIMNÍM SLUNOVRATEM
25.12.2019

Je již po Vánocích? Za mě rozhodně ne.. a co Slunovrat, slavili jste původní svátky našich předků? 🙏☀️ Vydejte se se mnou aspoň na chvíli do dob, kdy byly lidské životy úzce spojené s přírodou 🍀

Štědrý den dnes vystřídal Boží hod, den vystřídal den – věděli jste však, jak se dalšímu dni po slavení „Vánoc“ říká? Vánoce nejsou jen tím jedním dnem, jak to mnozí lidé vnímají. Často ostatní dny „tak nějak“ zapadnou mluvením jen o Štědrém dnu.

Mnoho povyku bývá k tomuto dni předem, mnoho při něm a mnoho povyku je i po něm. Lidé „žijí“ Štědrým dnem před Vánoci i po nich natolik, až se jiné dny zdají být doslova obyčejně všední. Přitom třeba 22.12 byl zimní slunovrat, oslavili jste jej?

Tento svátek je tu déle jak Vánoce, jež tento svátek zastínily. Lidé před zimním slunovratem zdravili a dávali vděčnost Slunci starému a na slunovrat při východu oslavovali příchod Slunce nového! Slavili zrod, jež je bude doprovázet, vnímali jeho energii ✨

Vydejte se do dávných dob, kdy byly lidské životy úzce spojené s přírodou a Vánoce, jak je známe dnes, ještě vůbec neexistovaly. Dávno předtím, než se narodil Ježíšek a kdosi rozhodl o tom, že si budeme dávat dárky, existoval jiný svátek.

Ten svátek byl mnohem důležitější, magičtější i přirozenější. Stromek, drobná překvapení a různé pověry v něm však také hrály svou roli. Tím svátkem byl zimní slunovrat: den, kdy zlatavý kotouč na nebi po půl roce neustále se zkracujících dní dosáhl obratníku Kozoroha a pomalu se vydal na pouť zpátky k rovníku.

Tento astronomický jev si sice naši předci vysvětlit nedokázali, zlomového bodu, od kterého se zase začaly prodlužovat dny, si však samozřejmě všimli.

Slunovrat oslavovaly nejrůznější kultury po celém světě a byl nejdůležitější událostí roku. Toto období představovalo naději, že všechno zlé pomine, stíny zmizí a Slunce, které přináší život, úrodu a zdraví, zvítězí nad temnotou.

Lidi spojovala víra v dobrou sklizeň na polích i v sadech a naděje, že dny budou zase dlouhé a plné tepla a světla. Zároveň se tak uzavíral jakýsi kruh – staré umíralo, aby se mohlo zrodit nové.

Noc, kdy ožívají mrtví. A je nutno počítat s jejich návštěvou a ožívají téměř doslova. Staří Slované totiž věřili, že po soumraku v nejkratší den roku umírá sluneční bůh Dažbog, syn boha ohně Svaroga. Ale protože koloběh neustále pokračuje, nezastaví se, ještě té noci zplodí Svarog Dažboga znovu – a ten přijde na svět při ranním rozbřesku.

Sice je zatím slabý, a proto panování zimy trvá dál, ale postupně sílí a nakonec krutovládu Morany, paní chladu a smrti, svrhne. Tento každoroční cyklus lidé považovali za projev přízně bohů a zlomový den opředli mnoha pověrami, zvyky a tradicemi. A některé z nich žijí dodnes.

Tak například lidé věřili v to, že se o slunovratu stírá hranice mezi světem živých a mrtvých a duše zesnulých lidí se mohou svobodně pohybovat po našem světě. Naši předci proto měli ve zvyku prostírat při večeři i zemřelým členům rodiny. A protože ti se mohli na svět vrátit i v cizí podobě, každý pocestný, který ten večer zaklepal na dveře pozůstalých, musel být řádně pohoštěn.

Oslavy obvykle začínaly v předvečer slunovratu nejrůznějšími magickými rituály, které byly zaměřené především na věštění. Lidé chtěli vědět, co je čeká, a tak rozkrajovali jablka a hledali v nich hvězdičky, lili vosk nebo olovo, aby pak z výsledných tvarů hádali svůj osud, a házeli střevícem, který jim měl prozradit, jestli příští rok odejdou z domu. Něco vám to připomíná? To je dobře.

Starověká Evropa (hlavně její severní část) o zimním slunovratu slavila svátek Yule, ze kterého vlastně později vzešly křesťanské vánoční tradice. O tomto svátku si lidé domů nosili živé stromky z lesa, aby ochránili duchy dřeva před mrazem, a zdobili je drobnými pochoutkami, aby duchové měli co jíst.

Na špičku jehličnanu se dávala pěticípá hvězda, nicméně ne ta betlémská, nýbrž „čarodějnický“ pentagram jako symbol pěti živlů: země, ohně, vody, vzduchu a vesmírné energie nebo také života. Už od pradávných dob je také zvykem zdobit si obydlí jmelím, posvátnou rostlinou, která měla zajistit zdraví, plodnost a štěstí.

A najednou se zrodily Vánoce, jenomže pak přišli první křesťané a tyto pohanské zvyky přetvořili tak, aby zapadly do jejich systému. Datum Ježíšova narození přitom na úplném začátku nebylo vůbec důležité – pro křesťany byla zásadní jeho pozdější léta a především jeho utrpení, smrt a zmrtvýchvstání, tedy období Velikonoc.

Jenže snaha zničit svátek nevěřících pohanů zvítězila nad zdravým rozumem. Bylo rozhodnuto, že místo přirozeného zimního slunovratu budou Vánoce a na období připadající nejčastěji na 21. až 22. prosinec se uměle naroubovaly legendy o zrození Spasitele. Umělé je i datum 25. prosince, které nenajdete ani nikde v Bibli.

Nedá se z ní vyčíst dokonce ani rok Ježíšova narození, natož přesný den. Datum se poprvé objevuje až v roce 354 ve spisech římského kronikáře, který jeho ustanovení klade do roku 336, do doby úřadování papeže Liberia. Ten prý o termínu rozhodl autoritativně, aby ukončil vleklé spory a diskuze o tom, kdy že se ten Ježíšek vlastně narodil.

Aby nebylo tak okaté, že se zčistajasna zrodil křesťanský svátek jen pár dnů po termínu, kdy byli pohané zvyklí slavit svůj slunovrat, vymyslela si církev i několik vysvětlujících teorií. První spojovala zimní slunovrat s římským svátkem „neporaženého slunce“, který se pak přirozeně změnil ve svátek Narození Páně. Podle této hypotézy se Ježíš narodil v nejkratší den roku, kdy i pohané slavili naději, že slunce překoná zimu, temnotu a smrt, jako to později udělal právě Boží syn. Co na tom, že pohané si tu naději a návrat slunce spojovali především s úrodou a život jednotlivce jim byl celkem lhostejný.

Druhá teorie vychází z předpokladu, že Ježíš, který zemřel o židovském svátku Pesach, jemuž odpovídá zhruba 25. březen, žil dokonalým celistvým životem, tj. dožil se plného počtu let, a zemřel tedy v den svých narozenin. A když se k datu 25. března připočte devět měsíců těhotenství, vyjde vám 25. prosinec. Zajímavá teorie, ovšem znovu připomínáme, že přesné datum Kristova narození se na žádné stránce knihy knih neuvádí.

Koloběh pokračuje dál
Nakonec se v podstatě nic neděje, vždyť Vánoce i staré pohanské zvyky spojené se slunovratem žijí poklidně vedle sebe a nikomu to nevadí. Dál rozkrajujeme jablko a lijeme olovo, zdobíme stromky a nosíme si domů jmelí, někde se dokonce prostírá i pro zesnulé.

Jen je možná škoda, že si při tom řada lidí neuvědomí, že tyto podivné zvyklosti nijak nesouvisí se Štědrým dnem, že jsou mnohem, mnohem starší.

Zkuste se proto během prosincové procházky podívat na tu zlatavou věc na obloze. Ano, je sice trochu vybledlá a ani moc nehřeje, ale nebude to trvat dlouho a zase získá svou moc. Staré zemře a nové se zrodí, koloběh pokračuje dál a magické přírodní zákonitosti fungují stále stejně. A to je to, na čem skutečně záleží. ☀️✨

Tento článek jsem začal psát z jakési nostalgie, zatím mi moc lidí nepopřeje krásný zimní slunovrat a na Vánoce formou jednoho dnu – už naštěstí také téměř nikdo, lidé již vědí, že Vánoce neslavím. Také vědí, že mě irituje přání k dni zázraků, když pro mě je každý den zázračný! Přeji všem čtenářům tedy krásné a zázračné dny nejen o Vánocích! 🍀

Článek jsem sice začal a také završil, ovšem za nahlédnutí do dob, kdy byly ještě lidské životy spojené s přírodou poděkujme Janě Pospíšilové z časopisu Claudia a pozdravujte ji ode mě. Její pohled se mnou velmi souzní, rezonovalo s mou duší každé její slovo a věřím, že nebudu sám 🙏

Můj pohled na Vánoce tak krásně hladivý není, ačkoliv je rok starý a můj pohled se zmírnil, stále je to pro mě pravda o vánocích, ačkoliv nepopulární: https://citem.webnode.cz/pravda-o-vanocich/

PS: Zimní slunovrat jsem oslavil na Kanárských ostrovech s rodinou, podívali jsme se zde na místní sopku Montaña Roja a zjistili, že to rozhodně jen sopka není.. i zde je plno příběhů, kdy místní viděli kotouče, avšak jiné než slunečné.. zjistili jsme, že z nějaké části je jistě i pyramidou, kde jsou vidět i základy, také jsme našli odtoky předešlé civilizace, které tato společnost rozbila a skryla před veřejností, nyní prostě jen Montaña Roja, kde na vrcholu najdete zapečetěnou šachtu bez vysvětlení čehokoliv, obklopenou ploty a střeženou kamerami, ale o tom zase jindy.. 👋

Miluji ty chvíle, když slunce zapadá
tolik krásných věcí mě vždy napadá
u moře jak vlnka za vlnkou se střídá
jak písek z kamenů na pláži se smývá

A pak.. pak se pomaličku stmívá
slunce se červená a stále usmívá
sledující lidi tento moment dojímá
jak je každý paprsek hřeje a objímá

Je smutné, když to někdo nevnímá
jak je to jen možné, že se nedívá
není divu, že takový člověk je protiva
když se před těmito vjemy ukrývá

Poezie od Slunce pro lidi

Až ráno vyjdu a rozhlédnu se nad krajinou, usměji se k Tobě
nehmouři oči a zvedni hlavu, ať na sebe můžeme pohlédnout
jsi nádherná duše, neboj se té oslnivé záře, jsem tu pro Tebe
vyměníme si pohledy plné energie a popřejeme si krásné ráno
a také krásný den, který se mnou začíná, vstávám s rozedněním

Když na Tebe se podívám, vidím kolem tebe také kus nebe i mraky
neboj se mraků a stínů, kdo žije v pravdě, ten jako Slunce také zazáří
otoč se ke mně čelem a všechny ty temné stíny padnou přímo za tebe
podívej se znovu až budu přímo nad tebou a zjistíš, že se rozplynuly
vidíš? Záleží na Tvém pohledu, to ty tvoříš obrazy, já jsem jen Slunce

Mohu být tvou inspirací i energií, jsem nedílnou součástí tebe samotného
když mě pozoruješ, je to tedy jako věnovat pozornost sobě samému
copak to nevíš? Já jsem totiž ty a ty jsi já, jsme ta stejná zářivá energie
můžeš pocítit mé teplé doteky, když hladím tvé tělo svými zlatými paprsky
snad brzy nastane čas, kdy Ti to již nebudu muset připomínat, kdy to pocítíš

Vycházím a zacházím s těmi nejkrásnějšími momenty, které lze zahlédnout
stále ti tak připomínám, jak krásná a hřejivá energie se v tvém srdci nachází
tak si to zapamatuj, to ty jsi to nádherné vycházející Slunce plné energie
ty rozdáváš paprsky kolem sebe, jsi světlem i teplem a projasňuješ celý svět
ty jsi tou podstatou a je tedy na čase si uvědomit, jak kouzelnou máš moc

Všechny stíny se při pohledu na Tebe rozpouští a projasňují vše kolem
protože kde je světlo tam nemůže být žádná tma, prozradím ti tajemství
i ta nejmenší svíčka projasní tu nejtemnější tmu, teď už to v sobě vnímáš
již je ti jasné, že býti Sluncem tedy obnáší rozdávat život všude kolem
kdo je Sluncem, je čistou láskou a radostí k životu, již to víš a také cítíš

Uvědomuješ si, že jsi toho všeho součástí, nepotřebuješ mě, ty jsi život
avšak kdyby se ti stýskalo, každé ráno zase vyjdu a budu ti to připomínat
nezapomeň na mě, protože já na Tebe nikdy nezapomenu, ať se děje cokoliv
vždy tě budu milovat a starat se o Tebe den co den, dokud mi to dovolíš
dokud to dovolíš sobě samému, dokud tvoje srdce bude zářit budu zářit i já

Tvoje milované a milující Slunce, ty sobě samému..

PS: Promlouvá k nám každé ráno a je tam stále, ať už je zataženo nebo ne.. to že jej nevidíte neznamená, že tam není, ale lidé občas pro mraky nevidí, co nám Slunce vlastně říká. Pokusil jsem se to říct za něj i za Vás, tak jak to cítím.. 💖✨