Znázornění Satana v minulosti skrze legendy a učení a také o satanismu obecně a osvětlení symboliky!

Satan.. z historického hlediska jde o ohraný a nekonečně se opakující příběh.. Je to příběh tolika tváří a podob, až je to fascinující.. Avšak pojetí u Satana tak jak je známe dnes, objevíme v historii jen stěží! Vypadá to jako postava na zakázku, aby se doslova bylo čeho bát, je to skloubení všeho možného!

Pentagram s otočenou hvězdou a rohy se často spojují se satanismem a temnými magickými praktikami. Nicméně, tyto symboly jsou spojovány s temnými silami a zlem již od starověku a byly používány v různých kulturách po celém světě. Například v řecké mytologii, pentagram s otočenou hvězdou symbolizoval neúplnost a byl spojován s magickými praktikami a s bohyní Hérou.

Když pak přišel nápad jak to vše sjednotit a označit za Satana a dát jej jako protipól Boha po vzoru římskokatolické církve, tu a tam vzali rohy, tu a tam kopýtko, srst, oheň, poté otočený pentagram a vzniklo znázornění jak je znáte dnes. Nezpochybňuji však zlo jako takové.. avšak to jak tomu museli dát přesnou podobu, aby se lidé měli čeho bát a využili to pro své náboženství.. to je přesný opak náboženství lásky, jež pravého Boha nosí ve svých srdcích.

V křesťanství je pentagram s otočenou hvězdou spojován s démony a ďáblem. Kopyto je obvykle spojováno s démony a Satanem, ale může být také spojováno s bohy války a boje. Ohnivé symboly jsou často spojovány s peklem a démony. Vznik těchto symbolů je tedy velmi složitý a je spojen s různými kulturami, náboženstvím a prolínajícím se historickým obdobím nejen podle času, ale také místa.

A pak přijde římskokatolická církev a jasně vše uvede na rovinu a kdokoliv pochybuje, toho pozřou plameny.. no a v této „pravdě“ doteď žijeme.. no není to tragikomický směšný příběh?

Protože jsem se zaměřoval také na slovanskou mytologii v předešlých článcích, začnu zde! V určitých případech lze najít určité paralely mezi slovanskou mytologií a symboly spojenými se satanismem a temnými magickými praktikami.

V slovanské mytologii existoval bůh Černoboh, který byl spojován s peklem a démony, stejně jako je Satan spojován v křesťanství. Symboly ohně a kopyta také hrají důležitou roli v slovanské mytologii a jsou spojovány s božstvy války a boje.

Nicméně, pentagram s otočenou hvězdou se v slovanské mytologii nevyskytuje a je spojován spíše s řeckou a křesťanskou mytologií. Je třeba mít na paměti, že i když mohou existovat určité paralely mezi různými kulturami a náboženstvími, každá kultura má vlastní specifické symboly a významy, a tak je důležité je vždy chápat v jejich kontextu.

Pokud se například podíváme znovu na Černoboha, pak se dozvíme, že je v slovanské mytologii bohyní smrti a války. Nebyla považována za zlou bytost, ale spíše za nezbytnou součást života a přirozeného cyklu. Byla to bohyně, která přijímala duše zemřelých a připravovala je na další život. Její úloha byla považována za důležitou a váženou v slovanské mytologii.

Z tohoto pohledu zde nelze mluvit o zlé a trestající entitě! Pokud se podíváme třeba na řeckou mytologii, narazíme na Hádese, avšak i zde je třeba dobře chápat kontext, proto to rozvedu a připodobním k slovanské mytologii.

Legendy vyobrazující zlo, démony a ďábla

Hádes je v řecké mytologii bůh podsvětí a smrti. Jeho úkolem je připravovat zemřelé pro život v podsvětí. Hádes není chápán jako zlý, ale spíše jako nezúčastněný. Jeho role je spravedlivá a nezávislá na lidském hodnocení dobra a zla. Černoboh v slovanské mytologii má podobnou roli jako Hádes. Je také bůh podsvětí a smrti a jeho úkolem je připravovat zemřelé pro život v podsvětí. Opět není chápán jako zlý, ale spíše jako nezúčastněný a spravedlivý.

V slovanské mytologii bylo podsvětí chápáno jako místo, kam se po smrti dostávali všichni zemřelí, nejen ti špatní. Bylo to místo, kde se jejich duše očišťovaly a připravovaly na další život. Slovanské pojetí podsvětí se tedy několikrát lišilo od řeckého pojetí podsvětí pod vládou Hádese. Slovanské podsvětí nebylo chápáno jako peklo a neexistovala tam žádná trestající entita jako v řecké mytologii. Duše zemřelých byly v podsvětí spíše připravovány na nový život, a to buď na zemi nebo v některém z božských světů.

Trestající bohové se vyskytují v mnoha různých kulturách a náboženstvích po celém světě. V řecké mytologii je takovým bohem Hádes, který vládne podsvětím a vládne nad mrtvými. V řecké mytologii je také Kronos, který byl zlým bohem, který se snažil zabít své vlastní děti, aby se ujistil, že zůstane věčně mladý a mocný. V hinduistické mytologii je takovým bohem Rávan, král démonů, který unesl bohyni Sítu. V buddhistické mytologii najdeme boha Mara, který se snaží odradit Buddhovo dosažení osvícení. V sumerské mytologii je zlým bohem Anu, bůh nebes a větru, který se podle některých příběhů choval k lidem velmi krutě. Také existují mnohé další příklady takových božstev z různých kultur a náboženství po celém světě.

Pokud se však například zaměříme na Boha Anu, podezřele se nám to začne opakovat a propojovat, neboť zde nenajdeme tak zlou a trestající entitu, jako je Satan. Anu byl ve starověkém mesopotamském náboženství chápán jako vládce nebes, nebyl považován za zlého boha. Byl spíše chápán jako všemocný a vševědoucí, který měl moc nad všemi ostatními bohy a sférami vesmíru. V některých příbězích je zmiňováno, že se Anu účastnil bojů proti démonům a zlu, ale nebyl považován za vyloženě neoprávněně trestajícího boha.

Anu je bůh východních kultur, především v Mezopotámii. Jeho kult byl oblíbený zejména v období sumerské říše a byl chápán jako vládce nebes. V mezopotamské mytologii se zmiňuje, že Anu měl moc trestat lidi za jejich hříchy, ale zároveň mohl také lidem pomáhat a chránit je. V některých legendách se Anu objevuje jako vládce podsvětí a jeho krutost může být v těchto legendách více zdůrazněna. V řečtině se Anu překládá jako Hádes, což je bůh podsvětí v řecké mytologii.

Měl být popsán jako velký a mohutný muž s bílou barvou pleti a černými vlasy. Vzhledem k tomu, že satan je postava z křesťanské a židovské tradice, není pravděpodobné, že by byl podobný Anu nebo jinému starověkému bohu z jiného náboženství.

Jak již víme, Hádes nemohl konat proti tomu co prohlásil Zeus, Anu však zastával podobnou roli obou zmíněných bohů. Anu a Zeus byli bohové, kteří měli mocné postavení a pravomoci. Anu byl považován za vládce nebes a podsvětí a měl tedy moc nad životem a smrtí. Zeus byl bůh větru, blesku a bouře, který měl také moc nad životem a smrtí. Oba tito bohové měli schopnost trestat lidi, kteří se protivili jejich pravidlům nebo vykládali příkazy. Oba také měli schopnost udělovat tresty za porušení jejich pravidel, ale nelze říci, že by byli zlí. Ve starověkých mytologiích bylo běžné, že bohové měli moc nad životem a smrtí a mohli trestat lidi, kteří se protivili jejich pravidlům.

Z řecké mytologie nám zbývá Kronos, jež se snažil zabít i své děti, avšak ani zde jej nelze rovnat postavě Satana. V některých verzích je považován za zlého boha, který trestal lidi. Jeho role byla podobná jako u Hádese. Měl schopnost odebrat životy a vládl nad podsvětím. Nicméně, v jiných verzích je považován za spravedlivého a moudrého vládce. Jeho příběh se od satana liší.

V řecké mytologii byl Kronos zpodobňován jako starý muž s dlouhými vousy a bradou. V některých zobrazeních měl i rohy a kopyto, ale nebyly to všeobecně přijímané atributy. Skrze vzhled se tedy Satanovi spíše nepodobal.

Pokud se podíváme na hinduistickou mytologii, najdeme asi největší shodu v pojetí opravdu zlého a škodícího boha. Rávan je v hinduistické mytologii považován za zlého boha, který unášel ženy a dělal zkázu. Jeho charakter se tedy podobá Satanovi z křesťanského pojetí. Nicméně je třeba si uvědomit, že koncepty dobra a zla jsou velmi subjektivní a mohou se lišit podle kulturního a náboženského kontextu. V některých náboženstvích je například bůh smrti považován za dobrého a ochranného boha, zatímco v jiných je považován za zlého.

Rávan byl v hinduistické mytologii většinou zobrazován jako démon s mnoha hlavami a pařáty. Vzhledem se tedy Satanovi nepodobal. Rávan byl ale považován za zlého démona, který okradl boha Šivu a také způsoboval problémy lidem. Je tedy možné najít určité paralely mezi ním a Satanem.

Podle indické mytologie měl Rávan schopnost posednout lidi spíše magií a ovlivnit jejich myšlení a chování. Jeho posedlost se ale lišila od představy posedlosti satanem v křesťanské a židovské tradici. V indické mytologii se posedlost spojuje s magií a kouzly, které Rávan ovládal a ne s temnými silami a ďáblem.

Rávan byl podle indických příběhů k našemu připodobnění spíše démonickou postavou, ale nebyl spojován s vnucováním zlého chování lidem skrze další démony. Byl spíše chápán jako mocná a zákeřná entita, který se snažila získat výhody a způsobovat problémy, ale nebyla obzvláště spojována přímo s posednutím a ovládáním mysli lidí, jak to známe u ďábla.

A poté zbývá budhistické vyobrazení, avšak to je přímo komicky a kosmicky vzdálené od toho, co hledáme v tomto článku. Posuďte sami.. Maru je budhistické božstvo z mytologie a náboženství Tibeťanů. Jeho jméno znamená „čistý“ a je považován za božstvo očisty a osvobození. Jeho vzhled se může lišit, ale nejčastěji je zobrazován jako muž s bílou barvou těla a s hnědými vlasy. Maru je zobrazován jako velký a mocný válečník s korunou na hlavě a štítem v ruce. Jeho úkolem je chránit buddhismus před vnějšími hrozbami a také posilovat vnitřní sílu a odvahu u lidí, kteří jdou po cestě za poznáním.

Maru je také ztělesněním moudrosti a míru a je uctíván jako ochránce před hněvem a vášní. Podobnost s Satanem by se dala nalézt snad jen v tom, že oba jsou chápáni jako bytosti s mocí nad lidmi, ale Maru je v buddhistické mytologii chápán spíše jako ochránce a pomocník, zatímco Satan je v křesťanské tradici chápán jako bytost zla, která lidi klamala a pokoušela.

Je těžké, ne-li až nemožné vybrat příběhy, abychom našli Satana v pravé síle a podobě tak, jak jej vykresluje křesťanská církev. Navíc často se jedná o bytosti, které nemají takové postavení ani z pozice možnosti ovládat démony. Přesto z tohoto zaměření bychom jich pár najít mohli.

Zde je několik příkladů postav, které měly v různých mytologiích možnost ovládat zlé démony:

Ahriman (perská mytologie) – zlý božský princ, který byl odpovědný za zlo a neštěstí ve světě. Měl velkou moc nad démony a duchy.

Lilith (hebrejská mytologie) – první žena Adama, která byla vyhnána z ráje kvůli svému neposlušnosti. Po svém vyhnání se stala démonem a měla moc nad ostatními démony. Nicméně zde je to podružné, neboť Lilith Satanovi slouží. Největší podobnost najdeme tedy u Hádese. Hádes (řecká mytologie) – bůh podsvětí, který měl moc nad zemřelými a mohl ovládat zlé démony. Nicméně je znovu třeba zopakovat, že Hádes si nedovolil to co Satan, nesoupeřil se Zeusem a ani se mu nepodobal vzhledem.

Podle řecké mytologie byl Hádes vládcem podsvětí a byl zpodobňován jako starý, střízlivý a soudný muž s korunou z hlíny a kostí na hlavě. Měl také řídící moc nad posmrtným životem a byl také spojován s bohatstvím, protože vládl nad nerostnými bohatstvími a poklady ukrytými v zemi. Vzhledem k tomu, že Hádes byl vládcem podsvětí, byl také zpodobňován s očima vyvalenýma z důlků, jako symbol toho, že vidí vše, co se děje pod zemí. Nebyl schopen se vzepřít Zeusovi, protože byl jedním z jeho bratrů a náležel tedy k řeckému pantheonu bohů. Byl považován za vládce podsvětí, kam putovali duše zemřelých. Hádes je spíše přirovnáván k bohu podzemí než k ovládajícímu démony, byl součástí trojice vládnoucích bohů, které tvořili Zeus, Poseidon a Hádes.

Na závěr zde dodám další a další legendy a příběhy vyobrazující podobné scénáře a že je jich požehnaně mnoho!

Existuje mnoho postav ze starých legend a náboženství, které by se mohly podobat Satanovi nebo ďáblu. Některé z těchto postav jsou:

Loki: Loki je postava ze staré islandské mytologie, který je známý jako podvodník, lhář a ztělesnění chaosu a zla. Loki je často zobrazován jako protivník bohů a hrdinů a je považován za příčinu mnoha neštěstí a katastrof.

Ahriman: Ahriman je postava ze starého perského náboženství zvaného Zoroastrismus, který je považován za ztělesnění zla a chaosu. Ahriman je často zobrazován jako protivník boha Ohry a bojuje s ním o moc nad světem.

Mara: Mara je postava z buddhismu, který je ztělesněním pokušení a zla. Mara se snaží odvrátit Buddhovo osvícení a navádí ho na cestu zla a pochybení.

Set: Set je postava ze starého egyptského náboženství, který je ztělesněním zla a chaosu. Set je často zobrazován jako protivník boha Hora a bojuje s ním o moc nad světem.

Eblis: Eblis je postava ze starého islámu, která je považována za prvního padlého anděla. Eblis se vzepřel Bohu a byl vyhozen z nebe, aby pokračoval ve svém boji proti Bohu na Zemi.

Bélial: Bélial je postava ze starého židovského náboženství, která je ztělesněním zla a zkázy. Bélial je často zobrazován jako protivník boha a bojuje s ním o moc nad světem.

Tchén: Tchén je postava ze starého čínského náboženství Daoismu, který je ztělesněním zla a chaosu. Tchén je často zobrazován jako protivník boha a bojuje s ním o moc nad světem.

Asmodeus: Asmodeus je postava ze starého židovského náboženství, který je ztělesněním pokušení a zla. Asmodeus se snaží odvrátit lidi od cesty dobra a navádí je na cestu zla a pochybení.

Hádes: Hádes je postava ze starého řeckého náboženství, který je bůh podsvětí a smrti. Hádes je často zobrazován jako temná a tajuplná postava, která vládne nad životy a smrtmi lidí. Hádes je obvykle chápán jako symbol zániku a konce, ale někdy je také zobrazován jako spravedlivý soudce, který rozhoduje o osudu duší po smrti.

Mefistofelés: Mefistofelés je postava z literatury a hudby, která je ztělesněním zla a pokušení. Mefistofelés se objevuje v mnoha dílech, včetně knihy „Faust“ od Johanna Wolfganga Goetha, kde se snaží odvrátit hlavního hrdinu od cesty dobra a navést ho na cestu zla a pochybení.

Alocer: Alocer je postava ze starého španělského náboženství, který je ztělesněním zla a zkázy. Alocer je často zobrazován jako protivník boha a bojuje s ním o moc nad světem.

Behemoth: Behemoth je postava ze starého židovského náboženství, která je ztělesněním zla a chaosu. Behemoth je často zobrazován jako obrovské zvíře nebo monstrum, které bojuje proti Bohu a lidem.

Baphomet

Jako symbol spojený s ďáblem, který dále stojí za rozbor je rozhodně Baphomet. Baphomet je symbol, který je často spojován se satanismem a okultismem. Podoba Baphometa se liší, ale obvykle je zobrazován jako položený kříž s hlavou kozla nebo s hlavou ženy na vrcholu. Baphomet má také křídla a často je zobrazován s pentagramem nebo s kozími rohama.

Původ Baphometa je sporný a jeho historie je plná legend a dezinformací. Někteří lidé tvrdí, že Baphomet pochází z templářské tradice a že byl používán templáři jako symbol tajemství a okultních věd. Jiní tvrdí, že Baphomet byl vymyšlen až v 19. století a že jeho původ je spojen s okultními a satanskými kruhy v té době.

Baphomet je často spojován s dáblem nebo s jinými ztělesněními zla a je považován za symbol satanismu a okultismu. Nicméně, mnoho lidí, kteří se zabývají okultismem nebo satanismem, popírá, že by Baphomet měl jakoukoli spojitost s těmito věcmi a tvrdí, že je symbolickým znakem pro kontemplaci a osvícení.

Baphomet se zobrazuje nejčastěji jako lidská postava se zvířecí hlavou kozla, na které se nachází převrácený kříž a pentagram. Tento symbol se často spojuje s okultními a satanskými kulturami a bývá chápán jako symbol odmítnutí křesťanské víry a náboženské autority. V některých kontextech může být také vykládán jako symbol rovnosti a povýšení individuálního sebeurčení nad náboženské dogmaty. Je důležité si uvědomit, že význam a symboliku baphometu se v průběhu historie měnily a mohou se lišit v závislosti na kontextu a kultuře, ve které se vyskytují.

Baphomet je také spojován s hady, ale není přesně jasné, proč. Had je spojován s magií a okultismem, takže to může mít souvislost s tím, že Baphomet je zobrazován s hadem kolem krku nebo s hady vyobrazenými na jeho oblečení nebo na jeho těle. Někteří lidé se domnívají, že had může být také symbolem pro Satana nebo pro zlo, což může být další důvod, proč se Baphomet spojuje s hady. Je také možné, že hadi jsou spojováni s Baphometem kvůli jeho spojení s okultismem a magií, hadi jsou v některých kulturách považováni za magické bytosti.

Baphomet je často zobrazován také jako polobožstvo s hadí hlavou a křídly, což by mohlo souviset s jeho údajným spojením s démony a sílami zla. Křídla jsou také občas zobrazována jako symbol toho, že je Satan schopen létat mezi světy a navštěvovat různá místa.

Baphomet je chápán jako ztělesnění satanistického boha. To znamená, že je považován za samostatnou bytost, která je spojována se Satanem a jeho symbolikou. Některé satanistické organizace ho považují za hlavní božstvo, zatímco jiné ho považují jen za jednu z mnoha postav satanistické mytologie. Křídla a hady jsou často zobrazovány jako součást baphometova vzhledu a symboliky, ale nejsou považovány za nezbytnou součást tohoto božstva.

Baphomet má symbolizovat satanismus a jeho učení. Tento obraz je obvykle zobrazen jako položený kříž s pentagramem, s hady a křídly na hlavě a se dvěma vztyčenými prsty. Jeho význam je tedy vyjadřován přes symboly, které jsou na něm zobrazeny. Položený kříž a pentagram jsou symboly satanismu a odporu vůči křesťanství. Hady jsou také symboly vědění a moudrosti a křídla symbolizují mimo jiné nezávislost a svobodu. Dva vztyčené prsty jsou také obvykle chápány jako symbol dvou pravd, které jsou v učení satanismu důležité: „Já jsem, co jsem“ a „Můj vlastní osobní výběr je nejdůležitější.“ Je třeba mít na paměti, že významy symbolů a obrazu Baphometa mohou být různé a mohou se lišit v různých kontextech a mezi různými satanskými organizacemi.

Baphomet je obraz, který byl používán jako symbol satanismu a odsuzován katolickou církví. Jeho podoba se lišila v závislosti na kontextu a čase. Některé verze ho zobrazují jako padlého anděla se zkříženými křídly, jiné jako zvíře s rohy a kopyty. V některých verzích je zobrazován s dětmi nebo s rozevřenými náručemi, symbolizujícími přijetí všech lidí. Jeho dva vztyčené prsty jsou často chápány také jako symbol duality a dvojího povahy věcí. V obecné rovině se však nedá říci, proč je Baphomet zobrazován s dětmi nebo proč má dva vztyčené prsty, protože to závisí na konkrétní verzi obrazu a na interpretaci této symboliky.

Už z tohoto úvodu je jisté, že i satanismus má mnohem více směrů a dá se tedy pomyslně rozdělit!

Satanismus

Satanismus je náboženská nebo filozofická tradice, která vychází z myšlenek a symboliky ztělesňujících zlo nebo ďábla. Existuje mnoho různých podob satanismu a jeho cíle se mohou lišit v závislosti na konkrétním názoru nebo tradici.

Některé formy satanismu vycházejí ze starých náboženství a legend a považují satana nebo ďábla za božstvo nebo spirituálního průvodce. Tyto formy satanismu se mohou zabývat rituály, obětmi nebo okultními praktikami a mohou mít cíle, jako je osvícení nebo moc.

Jiné formy satanismu jsou spíše filozofické nebo nihilistické a považují satana nebo ďábla spíše za symbol než za božstvo. Tyto formy satanismu se mohou zabývat otázkami osobní svobody, individualismu nebo rebelství proti autoritě a mohou mít cíle, jako je sebeuplatnění nebo osvobození od společenských pravidel.

Je důležité si uvědomit, že satanismus je velmi rozmanitý a že neexistuje jediný „správný“ způsob, jak se k němu přistupuje. Některé formy satanismu mohou být kontroverzní nebo nebezpečné, zatímco jiné mohou být filozofické. Je důležité být otevřený a vnímavý k různým názorům a nezaměňovat satanismus s obecným zlem nebo zlem spáchaným jednotlivci.

Satanismus se vyvinul z různých představ o satanovi a zla v různých kulturách a náboženstvích. V některých případech mohl být satanismus považován za symbol odporu vůči církvi a tradičním hodnotám, ale v jiných případech se satanismus mohl vyvíjet jako náboženský systém, který zahrnoval víru v satana jako božstvo nebo vzývání démonů a praktikování magie. V různých formách satanismu mohou existovat různé cíle a způsoby praktikování.

Některé skupiny satanismu mohou zahrnovat praktiky, které zahrnují oběti zvířat nebo lidské oběti. Nicméně, takové praktiky jsou považovány za extrémní a odstrašující pro většinu satanismu. Většina satanismu se zabývá individuálním sebepoznáním a sebeprosazováním, nikoliv škoděním jiným lidem nebo obětováním živých bytostí.

Někteří satanisté věří, že krvavé rituály jsou nezbytné pro kontakt s démony nebo pro získání moci, ale toto učení není široce rozšířené. Většina satanistů považuje krvavé rituály za neetické a protestují proti nim. Je důležité si uvědomit, že satanismus není monolitický.

Nechci však popírat právě i ty krvavé rituály a extrémní případy, kdy se obětují například děti. Nicméně o těch se jen z těží dočtete či na to téma uvidíte zprávy v televizi.. To nejhorší znázornění s tématikou obětí dětí skrze satanismus je s Molochem, zde jsem bohužel opravdu našel přímou spojitost s krvavými oběťmi dětí a podobou Satana! Clintonová zmínila Molocha v souvislosti s údajnými oběťmi v rámci některých zločineckých skupin, tyto informace vycházejí z wikileaks, podle těch tento symbol zla neustále žije a je těmito skupinami včetně Clintonové vzpomínán a tajně ctěn.

Moloch

Moloch byl ve starověkém kanánském náboženství kultovním bohem, kterému se obětovaly lidské životy, zejména děti. Byl vyobrazován jako velký kamenný nebo železný kultovní kámen s otvorem v horní části, kterým se obětované děti nechávaly spadnout do ohně uvnitř.

Moloch byl někdy také vyobrazován s rohy, což může být zdrojem některých spojení se Satanem, který je také vyobrazován s rohy. Nicméně jinak jsou Moloch a Satan velmi odlišné bytosti a představy o nich pocházejí z různých kultur a náboženství.

Moloch se často spojuje s pojmem kult, který zahrnoval obětování dětí v ohni, aby se získala jeho přízeň. Moloch se liší od Satana tím, že byl uctíván jako bůh v rámci starověkého kanánského náboženství, zatímco Satan je vnímán jako ztělesnění zla a temnoty v římskokatolické církvi a v některých formách satanismu.

Někteří ho chápou jako protiklad boha Izraele a jeho kult byl v Izraeli zakázán. Moloch byl starověké kanánské božstvo, které bylo uctíváno v Palestině a na blízkém východě. Někteří lidé ho považují za synonyma se Satanem, zatímco jiní ho vnímají jako samostatnou bytost. Neexistují žádné informace o tom, že by Moloch měl k dispozici démony jako Satan, ani zde nejsou záznamy o jeho působení.

Někteří vědci se domnívají, že děti byly obětovány kvůli tomu, že se v dané společnosti považovaly za největší cenu a nejcennější dar, který mohl být Bohu Molochovi dán. Jiní se domnívají, že děti byly obětovány kvůli tomu, že se v dané společnosti považovaly za nevinné a čisté a tedy představovaly ideální oběť.

Lidé uctívající boha Molocha doufali, že jim bůh poskytne požehnání a úspěch. Obětní rituály s dětmi byly považovány za velkou oběť, která měla zajistit Molochovu přízeň. Někteří lidé také verili, že obětní rituály přinášejí ochranu před nebezpečím nebo přinášejí úrody a úspěch v boji.

Některé prameny uvádějí, že lidé uctívající boha Molocha věřili, že když obětují děti, získají od boha sílu a moc. V té době se ale také mohlo jednat o náboženské praktiky, které byly považovány za špatné nebo zvrácené a které byly prováděny v tajnosti. Není tedy možné s určitostí říci, proč a jakým způsobem byl bůh Moloch uctíván, nebo co bylo jeho skutečným účelem.

Moloch byl obvykle vyobrazován jako kamenný nebo železný oltář s ohněm uprostřed. Oltář měl často tvar velkého zvířete, například býka nebo kozla a byl obvykle umístěn v chrámu, kde byly konány rituály obětování.

REMPHAN je jedno z hebrejských jmen pro boha Molocha. Je to odvozené od hebrejského slova „remef“, což znamená „zkroucený“. Tento výraz byl používán v Bibli jako označení boha Molocha, který byl uctíván v Kanáně a byl spojován s lidskými a zejména dětskými oběťmi. V kontextu s Molochem tedy REMPHAN znamená „zkroucený bůh“, což může odkazovat na jeho krutost a krvavé oběti.

V Bibli se o Molochovi píše v kontextu, kdy je zmiňován jako bůh, kterému Izraelité obětovali své nejmladší děti. Ve Starém zákoně se o něm píše v Knize Levitikus a v Knize proroků. V Knize Levitikus se píše, že „Nebudeš obětovat Hospodinu svého Boha žádného ze svých synů, které bys mu obětoval; ani se nebudeš dopouštět ohavnosti v působení nečistého ducha.“ (Levitikus 18:21) a v Knize proroků se píše, že „Nebudou se více naklánět k tomu, aby odvrhli své děti do ohně jako oběť Molochovi.“ (Zjevení proroka Izaiáše 17:3). Tyto zmínky o obětech dětí Molochovi jsou považovány za kritiku této praktiky a varování Izraelitů, aby se jí vyhnuli.