Jak se srovnat s pomluvami?

,,Matouši, jak se srovnáváš s pomluvami?“
,,Proč bych se měl srovnávat s pohledy zloby? Vždyť není moje.. je těch, co ji šíří, vypovídá o jejich smýšlení, vidí sebe v druhých a svůj pohled svádí na ostatní, aniž by porozuměli tomu, co vidí“..
,,Ale vždyť ti tím škodí a škodí i dalším!“
,,Chápu tvůj pohled, vím jak to myslíš, nicméně každý člověk má zodpovědnost za sebe.. měl by poznat lépe ty, jež jej ovlivňují a měl by poznat i ty, o kterých mu ostatní hovoří a ujistit se, že rozumí i tomu příběhu těch dalších.. 

Často stačí jiný pohled, jiný názor a už jsi nebezpečný či podplacený.. ale já nemohu přebírat zodpovědnost za příběhy druhých a ani za to co si kdo myslí, je to každého zodpovědnost.. Mou zodpovědností je dělat to co cítím a ne bědovat nad lidmi, jež někdy popisují čistě tu svou úlohu.

Poté kdybych na ně reagoval, byl by to jen zbytečný boj a jejich zloba plná jedu by na mě měla vliv, musel bych vysvětlovat přesvědčeným a odpovídat útočícím, ale to po mně nikdo žádat nemůže, jen já určuji kam dám svůj čas a svou pozornost.. 

Byl by to nekonečný koloběh bolestí a jedovatých příběhů.. buď mohu být posedlý příběhy druhých, anebo vytvářet vlastní a zaměřit se spíše na ty, kteří mi naslouchají a rozumí, kteří jsou na stejné notě a to mi dává mnohem větší smysl, takový postoj je mnohem zdravější“ 

,,Ale co když vypouští schválně a opakovaně lži, které jsou zásadní?! To jim také dovolíš?!“
,,Někteří lidé to dělají záměrně, jsou tu od toho, aby rozbili scénu. Nemohu jim to zakazovat a nemá pro mě smysl se jimi zabývat, lidé co sledují mě je nesledují a vědí, jaký jsem i bez nich..

Avšak pokud vypustí něco zásadního, pak se samozřejmě mohu vyjádřit a párkrát jsem se k některým vyjádřil -> nejsem obětí toho, že něco musím či nesmím, pokud cítím něco říci, řeknu to a opět si poté tvořím své, jen tak mohu být svobodný a dělat to co mě naplňuje.. mám k svému postoji na to téma jednu báseň, počkej.. přečtu Ti ji“

VIDÍŠ V DRUHÝCH SEBE 

Vše co mi říkáš o mně, jsi ty..
Vše co mi říkáš o ostatních, jsi ty..
Vše je jen tvá projekce osvěty..

Vidíš sebe sama v mnoha podobách..
Jsi spjat ve všech svých logických úvahách..
Mýlím-li se, zkus se vyčlenit při svém myšlení..
Odejmout sám sebe z bytí při tom svém šíření..

Lze myslet a nebýt? Lze vlastnit a nemít?
To nejsou zrovna otázky pro klasické poety..
Mnozí uvidí slova blázna, zvláštního poplety..

Otázkou je, jestli nejsme těch projekcí součástí..
Jestli v nich sami sebe někdy dokážeme najít..
Jestli to můžeme slyšet, aniž bychom si museli nalít! Nalít čistého vína, než se z toho pití a b(i/y)tí stane neštěstí..

Dokážeme být upřímní sami k sobě i k druhým?
Lze slyšet ostatní a přitom nebýt k druhým hrubým?
Pokud nejsme upřímní k sobě, nejsme ani k druhým!
Vždy když se nám něco nelíbí, je lehké stát se hrubým!

Poté vypouštíme další projekce svého klamu..
Na všechny ostatní s touto iluzí sebeklamu..
Napomáháme k zamoření světa chorou myslí..
Samo od sebe se to ovšem milí lidé.. nevyčistí..

A tak to beru.. já to za ně nevyperu..
nejsem pračka, abych pral špínu druhých..
nejsem fackovací panák, abych si bral k sobě činy hrubých.. Zachovávám si jemnost i přesto, že se to některým nelíbí a že tomu nerozumí.. 

Jsem jaký jsem, bez ohledu na to, co si kdo myslí, pravdu reálného nepředělají i když budou věřit lžím.. Každý vnímá ze své úrovně, některé věci se ani nedají uchopit, vše má svůj čas.. 

Nevěřím, že jsou lidé ze své podstaty zlí.. vím, že to tak není a že jsou za jejich příběhy různé bolesti, strasti a nedorozumění.. že si často neumí pomoct, že si tak něco kompenzují, odráží svůj vnitřní boj a projektují si jej do druhých, když mají třeba jen jiný názor.. Ukazují tím své smýšlení, svou cestu a lepší než proti nim bojovat a poklesnout na tuto úroveň boje je mít nadhled a soucit a věnovat pozornost tam, kde to má větší smysl. 

Je to jako na tomto obrázku s oslíkem.. jestliže se přetahují dva oslové, jsou v zajetí svého boje, ničeho nedosáhnou a jen stahují ostatní na tu šílenou podívanou, kterou poté všichni komentují! Viz. příklad: „Podívejte se na toho osla! Ne! To vy se podívejte na toho druhého osla.. a tento příběh poté ožívá i v těch, co je sledují a hádají se úplně stejně“..

Člověk si toho ani nemusí povšimnout, že se stal oslem.. je to tak rychlé a snadné a osel si to poté samozřejmě nechce připustit a právě proto oslem je.. kdyby si to uvědomil a přiznal, přestal by jím být.. nehádejte se s osly, jinak se stanete oslem..

Myslím, že moudrost je neřešit oslíky a ani oslí příběhy a naopak jim vnitřně přát změnu vnímání reality ve větší pokoře a sounáležitosti, aby mohli zjistit, že si mohou být prospěšní.

Paradox je, že kolikrát směřují stejným cílem -> oslíci v příběhu prostě jen mají hlad.. Dokud však nepochopí jeden druhého, nenají se ani jeden.. je to jejich život, jejich osud, dokud nechtějí slyšet a tahají proti, nemá smysl se s nimi tahat, najdou si jiného osla a vymění si své zkušenosti tam.. 

A jednou, až je to přestane bavit a dojde jim to.. až jednou už ten boj neunesou.. třeba to zkusí jinak a konečně ukojí svůj hlad a to je přesně to v co věřím.. Přestanou býti osly tahající proti a začnou hledat společné cesty v respektu.

Pravdou však je, že oslem lze být i celý život, osla nikdy nepředěláš, jde o vnitřní rozhodnutí, osel se musí předělat sám skrze životní zkušenost..