Lidé žijící ve dvou světech..

Mnoho lidí již žije ve dvou různých světech. Na Nové Zemi a na staré zemi a přestože občané Nové Země vnímají život zcela odlišně než občané staré země, tyto světy se neustále prolínají. Vnímáme rozpolcení. Jedna noha je na Nové Zemi a druhá na staré zemi.

Uvnitř sebe cítíme, že je za minutu dvanáct. Cítíme, že přišel čas obrození a že tento čas již nějakou dobu přetrvává a stále sílí, ale co se stane o půlnoci, co se stane ve dvanáct hodin? Tento okamžik vnímají staré duše velmi intenzivně. Je rozhodující pro to, jak to s námi bude dál z pohledu Země a lidstva. Nesouvisí to s tím, jak zde dopadnou volby a další hry starého systému. Týká se to nás všech skrze zodpovědnost za naše činy, myšlenky jako jednotlivců utvářející celek a ne jen na ty, jež tento celek ovládají, neboť tuto odevzdanou zodpovědnost je třeba opět přijmout.

Čím blíže se setkáváme s minutou obrození, s prožitkem odzvonění půlnoci, tím více sílí intenzita tohoto prožívání, tím více záleží na našem rozhodnutí, na našich pohnutkách, na našich činech a na opravdové zodpovědnosti. Je iluze starého světa myslet si, že odevzdaná zodpovědnost vyřeší náš život a napraví chyby starého světa opakováním starých nefunkčních principů. Pokud jste hvězdné duše, nelze to nepocítit, nelze nevnímat zvyšující se intenzitu tlačení nás k vyústění, do jakého světa patříme, neboť tyto světy se neustále vzdalují.

Stále jsou v pohybu, pokud tedy stojíte jednou nohou ve starém a druhou v novém, vyberte si.. Není poté divu, že ve vás graduje pocit, že vlastně nezapadáte nikam. Není poté divu rozpolcení, hněvu, frustrace a agrese. Možná uvnitř cítíš spjatost se starým světem, sounáležitost s lidmi a potřebou všechny zachránit, ale proto zde nejsi. Pravděpodobně vnímáš iritaci skrze staré chyby a strach skrze ponoření se do nového světa s necháním lidí a starého světa – učíš se věci nechat být tak, jak jsou, s důvěrou toho co přijde.

Možná znáš již také ten Nový Svět a čistě vnímáš dění postupně rozpadající se neudržitelné reality – pak dovol, ať ti něco za sebe a své vnímání povím: „Nové nezačíná skrze společnost a její změnu, nové začíná skrze tebe, skrze tvou změnu a poznávání těch, jež již v Novém Světě žijí.“

Nečekej změnu skrze společnost a nesnaž se ji spasit, neboť nové nás posouvá také ve chvílích, kdy ztrácíme půdu pod nohama. Nečekej ji od hroutícího se systému, neboť ten ji přinést nemůže, dokud se nezhroutí! Pokud tohle vnímáš, otázkou zní: „Chceš nechat namalovat obraz budoucnosti od malíře, jemuž vysychají barvy, anebo se do malby budoucnosti pustíš po svém? Dokážeš zahnat ten pocit strachu, že malovat neumíš?“

Nemá smysl mít strach, že to zkazíš anebo že se to nepovede, neboť pokud to necháš na slepém malíři, pohroma tě nemine, bude tvou naprostou jistotou, které se děsíš! Ze srdce ti přeji všechno dobré, přeji ti znovuzískanou odvahu, zodpovědnost za své konání a víru v sebe, poté není třeba mít strach, neboť uvnitř sebe budeš cítit, že je vše v naprostém pořádku, že již jsi doma