Možná si říkáte, že je to vše až příliš krutá realita, nebo dokonce nespravedlivá záležitost, trest či prokletí, ale není tomu tak a přesto to tak budete mít, pokud to tak budete brát!

Tyto skutečnosti života nám stále více ukazují směr, kterým jsme se vydali a to nám pomáhá otevírat oči i u principů, jež jsme třeba opakovaně neviděli a odmítali, ale právě díky opakujícím prožitkům mnoho jedinců tento směr změnilo a mění a tím také dávají možnost celkové změně, která započala v každém z nás.. neboť u každého „JÁ“ to začíná a v konečném a hlubokém poznání „MY“ to končí.

Avšak na to je třeba kolektivní posun, aby to „MY“ platilo i pro společnost zde jako takovou a k tomu vede ještě dlouhá cesta. Avšak to „MY“ existuje již nyní, neboť je to splynutí s Bohem stojícím nad vším a obzvlášť nad iluzionární odděleností lidského pojatého „JÁ“, jež se staví nad ostatní, nad přírodu a nad život samotný.. 

..a právě proto se toto „JÁ“ neustále rodí a neustále se zažívá skrze svůj omyl, dokud se nepoučí.. Nelze přechytračit smrt/život stavěním se do ega nad druhé a jejich životy, nad Zemi jako takovou a nad život, jež nám umožňuje tyto prožitky.. 

Nelze se stavět do role lpění na těchto přerodech, jménech a mnoha fyzických schránkách, jež jsou nám dány jako obal umožňující pohyb a zážitek, neboť vždy budou zapomenuta a ve své nicotě předurčena k zániku a zapomenutí, jako by nikdy nic neznamenala.. 

Život totiž přesahuje dalece to hmotné prožívání skrze těla a věci, život je neustálá změna, kdo lpí na životě, lpí na povinnosti opakovaně se rodit a také opakovaně umírat.. dalece jsou tato poznání za tím vším, co společnost prožívá a uznává jako priority a právě tím se stále odděluje od tohoto „MY“ a tak vytváří koloběhy dalších a dalších příběhů v poznávání sebe sama a svých omylů.

Je to proces.. transformace – chcete-li a ta probíhá jak na osobní rovině jednotlivců, tak i v kolektivním pojetí. Bez jedinců poznávajících přesahů pojetí „MY“ není možné přerodu tápajících a bloudících a na druhou stranu zase bez těch není třeba osvícených jedinců, aby se ta hra na poznání mohla hrát, neboť ve stavu „MY“ již není co řešit.. tam je plynutí života v naprostém přijetí a lásce, jež dalece přesahuje všechny útrapy, jež prožívání iluzionární oddělenosti této reality přináší.

Tak klade odkaz Boha námi všemi další výzvy a další přerody pro znovunavrácení do tohoto „MY“ a vyrovnaná chyby, rozpouští, odpouští a znovu a znovu klade možnosti dalších přerodů pro ty hledající.. Je to cesta, jež jsme si ji vybrali zažít a převzít tuto hru zodpovědnosti za oddělenost, kterou jsme si přáli zažít, ačkoliv jsme všichni tohoto „MY“ vždy byli součástí.