Čas zkoušek ve vztazích a proč nám přímo nepomohou bytosti mimo naši planetu..

„Někteří lidé se nikdy nezblázní, jaký ubohý život musí žít! Nudní prokletí lidé.. a po celém světě plodí další a další nudné a prokleté lidi, jako v nějaké hororové hře, Země je nimi zaplavena.“ Charles Bukowski

Tímto úvodem chci říct, že život je o běžných záležitostech a maličkostech všedního bytí. Lidé, jež mají smysl a radost z života jsou pro běžnou populaci často blázny. Kde berou ten smysl pro úsměv a radost? Jsou na drogách? Jak mít radost jen z bytí?! Blázni.. narkomani.. šílenci.. a to jsme se nedostali ani k hlubším vjemům mimo náš svět, to jsme teprve divní!

Mnoho zpráv duchovního charakteru je nyní velmi zaměřeno na korona vir. Navazuje na to mnoho galaktických pohledů a pohledů od bytostí mimo tento svět, jež nám je vzkazují, ale hádejte.. kdo to na tom světě bude žít? Chci tím říct, že mnozí co se doteď nezastavili a snaží se utéct kamkoliv jinam, potřebují v první řadě řešit právě ty pozemské roviny k sobě samým!

Za mě je vhodné zbláznit se až potom, pokud se zblázníme předčasně a nebudeme mít v sobě pořešeny základní roviny, půjde jen o zastínění nudného ubohého života něčím nadpozemským – fascinací! Více o tom povím kdyžtak zde -> Důvody, proč nás oficiálně nenavštíví. Pokud k sobě nejsme upřímní a hledáme únik, nikdy to bláznovství nebude opravdové!

Přestože je mé vědomí provázáno s kosmickým děním, považuji za nutně důležité se nyní více držet při zemi. Mnozí utíkáme od hodnot projevů čistě pozemských a hledáme vysvětlení toho co se nám děje někde mimo tento svět. Upínáme se jako lidé k pomoci ze shora a přitom nemáme vyřešeny záležitosti na základní lidské rovině, kterou za nás nikdo jiný neudělá. 

Hovořím o běžných všedních zlozvycích, jako je skákání do řeči, jako je neúcta a povýšenost, nebo jako je potřeba důležitosti a uznání. Patří sem také hodnoty jako je podřadnost, utíkání před sebou sama, zamlklost a strach se vyjádřit. Lidé skrz karanténu a dění kolem korona viru tráví více času pospolu a vše co se dalo zakrýt nyní více vybublává na povrch.

A je to tak dobře! Je třeba to podpořit, dořešit si vztahy s otcem a matkou, kde vznikaly první bloky, strachy a programy mimo to vše krásné a kouzelné, co nám předali. Už není kam utíkat a žádná galaktická federace vaše bloky neodstraní, to musíte udělat vy! Je teď jedno jestli nosíte hlavu dole a nebo nahoře, mluvíte málo nebo moc, jde o víc než o důsledky.

Jde o příčiny, kdy každá akce spouští vlnu dalších reakcí v podobě důsledků, je třeba se podívat hlouběji, není se před tím kam schovat. Vztahy nás stmelí a nebo ještě více rozdělí, je to zatěžkávající zkouška mnohých párů, rodin a vztahů v soužití! Kde se prolíná role sluhů a pánů, tam panuje napětí, neboť tyto role se nedají vydržet věčně a dopady jsou znát.

Je tu možnost si to uvědomit a vystoupit z těchto rolí. V těchto rolích obětí a agresorů se setkávají hodnoty jako důležitost, méněcennost, strach, panika, nadřazenost a další v různém poměru a zrcadlení. Jinde se setkává soucit, láska, pokora a úcta s rovnocenností, ohledem a sounáležitostí. Je na nás jaké hodnoty přijmeme, posílíme a jak moc k sobě budeme upřímní. 

Je to opravdová podívaná, kterou mnozí skrz to vše nezvládají a naopak ti jež jsou ve svém středu to prožívají podobně jako doposud v přijetí a radosti. 🙏☯️💚 Naše pravé kvality vylézají na povrch. Hrany se brousí, naráží více a rychleji než jindy, kdy bylo jak utéct před konfrontací nebo před sebou sama – i individuální karanténa přináší transformační procesy.

Pokud jsme sami, je to o to větší možnost podívat se do hlubin sebe sama, zde nemáme již co před kým schovávat! Je to možnost prožít si plně své bolesti a smutky, které jsme si nedovolili prožít. Dovolit si jít do naprosté zranitelnosti, klidně křičet, brečet a dupat. Pokud je v nás nahromaděno hodně nezpracovaného – může to být dlouhý a silný proces!

Hladké plochy však plynou stále s lehkostí, zjemňují třecí plochy a na nás je teď sáhnout si do svého svědomí a své upřímnosti, jak je to s námi? Jaká je naše vizitka skrz vycházení se sebou a s druhými? Je třeba si sáhnout více do sebe, proč se to děje zrovna takto? Je třeba převzít zodpovědnost i za to, když se vztahy nevyvíjejí harmonicky. Jaká je naše role, je tam nějaká?

Ponižujeme se před někým? Povyšujeme se před někým? Potřebujeme více mluvit, méně mluvit? Hlídáme si hranice, co je a není příjemné? Jednáme za sebe na úkor druhých nebo zohledňujeme i ostatní? Myslíme více na druhé jak na sebe, nebo je vše v harmonii? Kam nás tyto uvědomění projevů (důsledků) posouvají, kde je ta příčina našeho zraněného dítěte?

Rovnováha je krásný ukazatel, je však opravdová?! Role dostávají mnohem dříve a rychleji odezvu a pokud jsou tam třecí plochy, jaké jsou ty naše hrany? Hrana druhých se může svést po hladké ploše, ale hrana po hraně nikoliv. Není to o ustupování, je to o zdravé míře s ohledem na nás i druhé.

Chodíme často do nevyvážených rolí, jež se mění z vážnosti a důležitosti do neschopnosti či ublížení? Ani jeden extrém není v pořádku, co vás bolí?
Dostávali jste jako malí nezdravé vyzvedávající pochvaly, jež vás vyzdvihovaly nad ostatní? Dostávali jste kázání, jež z vás dělalo neschopné a hloupé? Co to ve vás zanechává teď? Znáte cukr a bič ve své výchově? 

Možná znáte obojí a možná ani jedno. Přehnané pochvaly mohou vyvolat pocit nadřazenosti nebo také potřebu něco rychle zbabrat, protože se v tom necítíme přirozeně a tak to chceme vyrovnat. Přehnaný bič může vyvolat odpor a nenávist nebo také rezignovanost a podřadnost, kdy přejímáme autoritu ostatních a ztrácíme svobodnou vůli a zodpovědnost. 

Vychylování ze svého středu netvoří harmonii, ale zvědomuje nám to rohy a třecí plochy vedoucí k příčině. Nyní si je obrušujeme ať už skrz vztahy nebo samotu. Obojí má co do sebe a je to tak, jak je to třeba, jak to zařídil sám tvořivý osud zvaný život skrz nás. Skrz naše rozhodnutí, které jsme učinili již dříve. Je to zodpovědnost za to, jak jsme si to doteď tvořili. 

Je třeba se dovyživit skrz sebe tak, jak to potřebujeme. Zastavit se a pochopit proč máme strachy, jak s nimi pracovat, proč máme hrany a jak reagují na hrany druhých. Není vhodná doba pro boje a dokazování. Je vhodná doba na vybrušování a dohlazování. Je vhodná doba pro odpouštění, naslouchání a pochopení. Není již třeba bojů.

Ti jež si to potřebují zažívat se mohou ubít, zbláznit, onemocnět a zničit se mezi sebou. Vše co se děje má svůj smysl, máme zodpovědnost za tyto dopady především u nás samých. Není důležité odkud jste, co jste byli zač, ale co jste a co děláte nyní. Reagovat v nových hodnotách s vyřešenou minulostí, kde jsme si dovolili nahlédnout do příčin našeho počínání.

Je důležité vidět tady a teď a vnímat smysl našich ploch a možností obrovské transformace a toho jak to vše bude, jaké hodnoty si poneseme, až vir skončí. Bude další pohroma nebo to stačí? A pokud bude, bude pro nás fatální a nebo ji zvládneme s lehkostí a v podpoře mezi sebou? 

Kolik lidí potřebuje odejít a kolik toho ještě vydrží systém před kolapsem? Systém, jež nás držel v kruhu práce a zaměstnané mysli skrz toho co vše se musí a nesmí udělat? Nyní se nemusí téměř nic, jak to využíváš konkrétně ty? A nebo jsi ještě ve větším shonu jako dříve? Jak to zvládáš?

Možná zachraňuješ lidi v rámci svého povolání a přijímáš tuto roli, možná s ní bojuješ.. ať už zažíváš cokoliv, stupňuje se všude kolem tebe napětí a to jak na ně reaguješ je míra tvého duchovna, tvé vyrovnanosti a tvého růstu. To jak na tom jsme se nepoznává v klidu, ale v extrémních situacích, tam se vše ukáže a prověří a nyní se to děje, jak to tedy zvládáš?

Není to nyní o tom kolik zpráv z vesmíru obdržíš, je to o tom, jak se postavíš k tomu, co se zde děje a jak to budeš zvládat. Držím palce a soucítím se všemi v první řadě jako lidská bytost! Vím, že to není jednoduché! 
Chtěl bych vyjádřit podporu všem, jež se snaží uchopit své životy lepším směrem, jež se snaží a dělají pokroky v této vydatné zkoušce života.

Chtěl bych říct, jak úžasní jste a že je nyní čas a prostor se chválit, motivovat a společně růst! Mám ohromnou radost, když vidím semknutí a spolupráci, když vidím solidaritu, soucit a pochopení! Je to o tobě, o mně, o nás, o jednotlivcích, jež tvoří celek. Nezapomeňme na to, my jsme důležití!

Jsme důležité součásti celku, které mění ten svět kolem a ten svět kolem zase vytváří třecí plochy pro další světy kolem, my máme ohromnou moc. Změnu je však třeba udělat prvně v sobě, stát se tou změnou, pak je to opravdové a povznášející – upřímné. 

Tvoříme dílek skládačky a podle toho jak obrousíme své rohy, tak k nám může pasovat více bytostí, podpory a sounáležitosti. Přesně tolik, kolik si dovolíme, kolik jí v nás je 🙏💚🍀🌱

Proto se neodsuzujme, nedržme se toho co bylo, protože to znemožňuje vnímat pravé hodnoty, které se neustále mění a vyvíjí! Někdy ke změně druhých stačí vřelejší přístup nás samých. Nezáleží na tom, co se říká, je třeba vlastních zkušeností bez odsuzování – zvlášť když nevíme, co se seplo druhým ve zraněných dětech. Jen hrana narazí o hranu..

Lidé jež se hněvají na druhé potřebují pomoct v první řadě sami se sebou, s minulostí a zkušeností, která je omezuje a ničí, protože ji neuchopili a nepropustili. Tu zátěž je třeba propustit s vděkem, pochopením a láskou – především pro nás samé, je to přece jen naše zátěž a tíha minulosti.

V přítomnosti nemůže být žádná bolest, pokud tam je, podívejte se do příčin, nahlédněte do důvodů proč se držíte bolestí a vyživte, co je třeba. Pro vystoupení z utrpení je třeba odvaha a silný upřímný záměr a nemusíte být na něj sami 🙏💜 Je tu mezi vámi plno tvůrců a bytostí, jež mohou pomoct, jsem a cítím se být jedním z nich. 

Je třeba si být oporou i kdyby se celý svět zbláznil, uvnitř nás může být vše v pořádku 🙏💜 www.meditace.net