Tyto Vánoce mám pro vás dáreček. Meditaci Ježíše Krista, šťastné a veselé a krásný Slunovrat!

Věříte na Ježíška? Jako děti jsme na něj věřili, dospělí nás vtáhli do kouzla Vánoc, když jsme byli ještě malí. Pamatujete si na to? Byl to příběh, podle kterého nám Ježíšek nosí dárky, ale pak přišlo zklamání..

Nejen že nám dárky nenosí, ale ani mnoho rodičů na něj vlastně nevěří a jen to předává jako nějakou pohádku, no nezklamalo by vás to? Mně ano.. Dobrou zprávou je, že opět věřím a dovolím si nám dát vánoční dárek. Tím dárkem je samotný Ježíš Kristus v bezmezné lásce, chcete si jej rozbalit po štědrém dnu jako dodatečný dárek?

Snad to bude možné, to záleží na vás, zázraky se dějí těm, co na ně věří. Je to dárek pro dospělé k 25.10.2020 v 10 h, dávám zde odkaz s videem z YouTube, kde se kolektivně s vědomím Ježíše propojíme.

A kdo je nedočkavý, může si dárek rozbalit „stáhnout dříve“, nicméně doporučuji zažít i kolektivní propojení 25.12, o to větší má meditace sílu!

A proč to dělám? Aby konečně zase dospělí začali věřit na Ježíše Krista, aby mohli upravit tradice v pravé víře místo pohádky o štědrém večeru. Možná by ty Vánoce mohly být díky tomu opravdovější, ačkoliv s Ježíšem moc společného nemají.. no vážně!

O narození Ježíše rozhodl už kdysi Římský Císař autoritativně, zajímavé je, že jsou tak blízko Zimního Slunovratu, který je původním slavnostním dnem našich pravých Slovanských tradic a právě takhle vznikly Vánoce, věděli jste o tom?

Dokonce se mnoho vánočních tradic jen přejalo, Vánoce dostaly větší rozměr a na Zimní Slunovrat jsme zapomněli, přestože původní tradice přežily dodnes. My si jen myslíme, že jsou římskokatolické, ale většina nemá s tímto náboženstvím nic společného. Zajímá vás to? Chcete oslavit i původní svátky našich předků?

Vydejte se se mnou aspoň na chvíli do dob, kdy byly lidské životy úzce spojené s přírodou!

Ale nejdříve něco o Vánocích, to není jen Štědrý den, ten vystřídá Boží hod, který nám přinese kolektivní meditaci Ježíše Krista.

Vánoce nejsou jen tím jedním dnem, jak to mnozí lidé vnímají. Často ostatní dny „tak nějak“ zapadnou mluvením jen o Štědrém dnu. Mnoho povyku bývá k tomuto dni předem, mnoho při něm a mnoho povyku je i po něm. Lidé „žijí“ Štědrým dnem před Vánoci i po nich natolik, až se jiné dny zdají být doslova obyčejně všední.

Přitom právě 21.12.2020 bude Zimní Slunovrat, oslavíme jej také? Tento svátek je tu déle jak Vánoce, jež tento svátek zastínily. Lidé před Zimním Slunovratem zdravili a dávali vděčnost starému Slunci a na Slunovrat při východu oslavovali příchod Slunce nového! Slavili zrod, jež je bude doprovázet, vnímali jeho energii.

Vydejme se do dávných dob, kdy byly lidské životy úzce spojené s přírodou a Vánoce, jak je známe dnes, ještě vůbec neexistovaly. Dávno předtím, než se narodil Ježíšek a kdosi rozhodl o tom, že si budeme dávat dárky, existoval jiný svátek. Ten svátek byl mnohem důležitější, magičtější i přirozenější.

Stromek, drobná překvapení a různé pověry v něm však také hrály svou roli. Tím svátkem byl Zimní Slunovrat: den, kdy zlatavý kotouč na nebi po půl roce neustále se zkracujících dní dosáhl obratníku Kozoroha a pomalu se vydal na pouť zpátky k rovníku.

Tento astronomický jev si sice naši předci vysvětlit nedokázali, zlomového bodu, od kterého se zase začaly prodlužovat dny, si však samozřejmě všimli.

Slunovrat oslavovaly nejrůznější kultury po celém světě a byl nejdůležitější událostí roku. Toto období představovalo naději, že všechno zlé pomine, stíny zmizí a Slunce, které přináší život, úrodu a zdraví, zvítězí nad temnotou. Lidi spojovala víra v dobrou sklizeň na polích i v sadech a naděje, že dny budou zase dlouhé a plné tepla a světla. Zároveň se tak uzavíral jakýsi kruh – staré umíralo, aby se mohlo zrodit nové.

Noc, kdy ožívají mrtví. A je nutno počítat s jejich návštěvou a ožívají téměř doslova. Staří Slované totiž věřili, že po soumraku v nejkratší den roku umírá sluneční bůh Dažbog, syn boha ohně Svaroga. Ale protože koloběh neustále pokračuje, nezastaví se, ještě té noci zplodí Svarog Dažboga znovu – a ten přijde na svět při ranním rozbřesku

Sice je zatím slabý, a proto panování zimy trvá dál, ale postupně sílí a nakonec krutovládu Morany, paní chladu a smrti, svrhne. Tento každoroční cyklus lidé považovali za projev přízně bohů a zlomový den opředli mnoha pověrami, zvyky a tradicemi. A některé z nich žijí dodnes!

Tak například lidé věřili v to, že se o Slunovratu stírá hranice mezi světem živých a mrtvých a duše zesnulých lidí se mohou svobodně pohybovat po našem světě. Naši předci proto měli ve zvyku prostírat při večeři i zemřelým členům rodiny. A protože ti se mohli na svět vrátit i v cizí podobě, každý pocestný, který ten večer zaklepal na dveře pozůstalých, musel být řádně pohoštěn.

Oslavy obvykle začínaly v předvečer Slunovratu nejrůznějšími magickými rituály, které byly zaměřené především na věštění. Lidé chtěli vědět, co je čeká, a tak rozkrajovali jablka a hledali v nich hvězdičky, lili vosk nebo olovo, aby pak z výsledných tvarů hádali svůj osud, a házeli střevícem, který jim měl prozradit, jestli příští rok odejdou z domu.

Něco vám to připomíná? To je dobře. Starověká Evropa (hlavně její severní část) o Zimním Slunovratu slavila svátek Yule, ze kterého vlastně později vzešly křesťanské vánoční tradice. O tomto svátku si lidé domů nosili živé stromky z lesa, aby ochránili duchy dřeva před mrazem, a zdobili je drobnými pochoutkami, aby duchové měli co jíst.

Na špičku jehličnanu se dávala pěticípá hvězda, nicméně ne ta betlémská, nýbrž „čarodějnický“ pentagram jako symbol pěti živlů: země, ohně, vody, vzduchu a vesmírné energie nebo také života. Už od pradávných dob je také zvykem zdobit si obydlí jmelím, posvátnou rostlinou, která měla zajistit zdraví, plodnost a štěstí .

A najednou se zrodily Vánoce, jenomže pak přišli první křesťané a tyto pohanské zvyky přetvořili tak, aby zapadly do jejich systému. Datum Ježíšova narození přitom na úplném začátku nebylo vůbec důležité – pro křesťany byla zásadní jeho pozdější léta a především jeho utrpení, smrt a zmrtvýchvstání, tedy období Velikonoc.

Jenže snaha zničit svátek nevěřících pohanů zvítězila nad zdravým rozumem. Bylo rozhodnuto, že místo přirozeného zimního slunovratu budou Vánoce a na období připadající nejčastěji na 21. až 22. prosinec se uměle naroubovaly legendy o zrození Spasitele.

Umělé je i datum 25. prosince, které nenajdete ani nikde v Bibli. Nedá se z ní vyčíst dokonce ani rok Ježíšova narození, natož přesný den. Datum se poprvé objevuje až v roce 354 ve spisech římského kronikáře, který jeho ustanovení klade do roku 336, do doby úřadování papeže Liberia.

Ten prý o termínu rozhodl autoritativně, aby ukončil vleklé spory a diskuze o tom, kdy že se ten Ježíšek vlastně narodil. Aby nebylo tak okaté, že se zčistajasna zrodil křesťanský svátek jen pár dnů po termínu, kdy byli pohané zvyklí slavit svůj Slunovrat, vymyslela si církev i několik vysvětlujících teorií.

První spojovala Zimní Slunovrat s římským svátkem „neporaženého slunce“, který se pak přirozeně změnil ve svátek Narození Páně. Podle této hypotézy se Ježíš narodil v nejkratší den roku, kdy i pohané slavili naději, že slunce překoná zimu, temnotu a smrt, jako to později udělal právě Boží syn. Co na tom, že pohané si tu naději a návrat slunce spojovali především s úrodou a život jednotlivce jim byl celkem lhostejný.

Druhá teorie vychází z předpokladu, že Ježíš, který zemřel o židovském svátku Pesach, jemuž odpovídá zhruba 25. březen, žil dokonalým celistvým životem, tj. dožil se plného počtu let, a zemřel tedy v den svých narozenin. A když se k datu 25. března připočte devět měsíců těhotenství, vyjde vám 25. prosinec.

Zajímavá teorie, ovšem znovu připomínám, že přesné datum Kristova narození se na žádné stránce knihy knih neuvádí. Koloběh však pokračuje dál a nakonec se v podstatě nic neděje, vždyť Vánoce i staré pohanské zvyky spojené se Slunovratem žijí poklidně vedle sebe a nikomu to nevadí, nebo ne?

Dál rozkrajujeme jablko a lijeme olovo, zdobíme stromky a nosíme si domů jmelí, někde se dokonce prostírá i pro zesnulé. Jen je možná škoda, že si při tom řada lidí neuvědomí, že tyto podivné zvyklosti nijak nesouvisí se Štědrým dnem, že jsou mnohem, mnohem starší.

Zkuste se proto během prosincové procházky podívat na tu zlatavou věc na obloze. Ano, je sice trochu vybledlá a ani moc nehřeje, ale nebude to trvat dlouho a zase získá svou moc. Staré zemře a nové se zrodí, koloběh pokračuje dál a magické přírodní zákonitostí fungují stále stejně. A to je to, na čem skutečně záleží.

Tento článek jsem začal psát z jakési nostalgie, kdy mi moc lidí nepopřálo krásný Zimní Slunovrat, ale dostával jsem přání na Vánoce formou jednoho dnu. Avšak jak to omývám stále dokola rok co rok, už mi i mnozí popřejí krásný Zimní Slunovrat a tento rok jsem se rozhodl popřát všem, ať už to budu Vánoce, Slunovrat a nebo obojí!

Článek jsem začal a také završil, ovšem za nahlédnutí do dob, kdy byly ještě lidské životy spojené s přírodou poděkujme Janě Pospíšilové z časopisu Claudia. Její pohled se mnou velmi souzní, rezonovalo s mou duší každé její slovo a věřím, že nebudu sám, bez ní by tento článek neměl tak úžasný otisk plný obohacení i skrze pojetí Vánoc a Zimního Slunovratu!

Meditace Ježíše Krista

Šťastný Slunovrat a Veselé Vánoce přeje Matouš. 🙏💜

Hluboce si vážím každého DARU, kterým oceňujete mou tvorbu, 
přispíváte tak k dalším vznikům těchto kouzel v  rovnováze plynutí.
Pro podpoření mé práce prosím uveďte do poznámek – DAR

Číslo účtu pro platbu v korunách: 211927981/0600 
     Zahraniční platba: ČÍSLO ÚČTU 2601536715/2010

IBAN CZ1520100000002601536715
SWIFT/IBC: FIOBCZPPXXX (Eurový účet)
Děkuji Vám!
💜