Změny! Proč jsou tak obtížné a proč je v našem životě náročné vymanit se ze stereotypů? Proč je tak náročné se někam posunout? Vše zde popíšu, otázkou je: „chcete to opravdu vědět?“

V první řadě je třeba pochopit svou odpovědnost, v které jsou lidé dnešní společnosti nešťastní skrz své chápání reality. Mají v hlavě mnoho předsudků o štěstí a smyslu života právě skrz předkládané zprávy z médií, skrz životy ostatních kolem sebe a systém, který pravidla společnosti tvoří.

Ovšem to je naprosto zavádějící, neboť společnost je celkově nešťastná a v jakémsi rozkladu.. jsme plní válek, katastrof spjatých se změny klimatu, finančních krizí, (věděli jste, že bohatí mají stále víc a chudí stále méně a s každým okamžikem je to horší a horší?) nemocí a zdraví škodlivých vlivů v jídle, vodě, vzduchu i půdě?

„Odkazy které zde potkáte jsou v harmonii s názvem – nejde o reklamy“

Jak můžeme čerpat ze společnosti, která zde zaniká? Mnohé civilizace před námi již zanikly, tahle jde stejným směrem -> proto by pro hledající nemělo být žádné dogma to, co společnost tvoří, říká a propaguje.. Lidé jsou nešťastní, protože mají mnohé představy o tom, co je udělá šťastnými, jsou to pro ně především peníze – kariéra, dobré postavení, bohaté komfortní vybavení – bydlení, auta, luxus..

Dále mají představy o ideálním partnerovi, rodině a sociálním postavení – vyžadují důležitost a uznání. Oba tyto nejčastější směry vedou k porovnávání a boji o to, mít se lépe a vyžadovat od ostatních – místo od sebe samých. Lidé si váží sami sebe spíše podle pohledu ostatních, než podle sebe samých – jejich hodnocení není upřímné a závisí stále na někom kolem – je to takové divadelní představení plné herců.

Ve skutečnosti je ale lepší postavení a práce neudělá šťastnými, je to sice aspekt, s kterým se žije lépe, ale lidé jsou nenasytní a stále se zaměřují na víc.. Nestačí jim to, co již mají a proto nemohou být šťastní – stále se zaměřují na to, co není a neváží si toho, co už je. Stále lepší postavení, lepší auta a bohatší majetek. Za chvíli je nová práce nudná a auto staré – poezie.

U partnerů lidé vyžadují dokonalost, ačkoliv ji sami postrádají a tak se „dokonalý partner“ stává mýtem, protože o ně samozřejmě nestojí. Dokonalý partner stojí o dokonalého partnera,
„ovšem dokonalost je pro každého trošku něco jiného a opět jsou to tedy představy, které se s praxí rozcházejí“

Často si tedy přejeme něco, co nás opět činí nešťastnými – lidé vůbec nevědí, co jim to štěstí přinese a jen tak bloudí v životě plni očekávání, které je nakonec zklamou. Lidé si tedy neváží ani sami sebe, váží si věcí spíše okolo a i ty dokáží ocenit jen na chvíli – stále se vrací k porovnávání a chtění něčeho lepšího, ovšem sami uvnitř se lepší nestávají, nitro je místo, které je opomíjené – kterého se bojí, hledá se tedy kolem..

Přitom nitro je místo, kde konečně mohou nalézt vše, mohou nalézt sami sebe a být sami sebou, ovšem tito lidé jsou pro okolí zvláštní, divní a nepochopení. V dnešní době není normální být šťastný a mít úsměv na tváři, to se nenosí! Budete vyčnívat, podivín, budou vás podezřívat z drog a neunesou to, že byste byli šťastní. Raději si vymyslí jinou verzi, kterou jejich ego unese, neboť pro ego je strašné uznat, že máte něco, co tito lidé nemají.

Přesně proto se toho lidé vlastně podvědomě bojí a chtějí zapadnout do tohoto kolotoče hodnocení, není jim tedy pomoci, dokud z něj opravdu nechtějí vystoupit i za cenu, že je okolí nebude chápat.. Za cenu, že být sám sebou znamená ukazování si prstem od okolí a závist lidí kolem nás..

Pro dnešní dobu je obrázek níže trefný k uvědomění,
že je třeba poslouchat srdcem, to zná pocit štěstí a radosti. Ovšem i hlava je potřebná, pokud hlava slouží přáním srdce, je vše v pořádku. Srdce zná přání a hlava už vymyslí cestu.

Pokud ovšem posloucháme hlavu, platí pak schéma na obrázku a vracíme se k porovnávání, obavám, minulosti a nenaplněným touhám budoucnosti – přitom nám uniká to vše, co už tu je a co se děje v přítomnosti kolem nás! Nevidíme možnosti, ale zaměřujeme se na problémy a na to vše, co je kolem špatně, kdo nám ublížil a znemožnil šťastný život.

Stále v takovém módu někoho obviňujeme a hlava pracuje a pracuje a vymýšlí další a další příběhy o tom, proč nežijeme šťastný život. Milí lidé! Děláte si to sami.. hledáte důvody, proč to nejde a na každé řešení které slyšíte – vymýšlíte dalších x důvodů, proč to není možné. Kdo chce hledá cestu a kdo nechce, hledá důvod proč je tam, kde právě je, nadává a stěžuje si na vše kolem.

To je ten pravý důvod, proč vás život nebaví a jste stále z něčeho nervózní, ten chaos v hlavě a stereotyp tohoto myšlení se už nedá vydržet! Je třeba říct hlasité ne a zkusit to jinak, protože jinak Vám nikdo zde nepomůže.. Můžete plánovat skvělé proměny stále dokola, ale neděje se to.. a proč?

Protože jste mimo přijetí reality! Plány do budoucnosti jsou v pořádku, pokud jsou to jen plány a jinak žijeme tady a teď.. stejně se vždy vymýšlí v přítomnosti.. nelze dělat plány v budoucnosti, vždy jen teď – proto znovu říkám – nic jiného než teď neexistuje a kdo se zaměřuje na jiný čas, nežije!

Mnoho lidí jen plánuje a nic nedělá.. pak z toho vzniká sci-fi příběh toho, co se nikdy nestane a to je o to ještě více deprimující.. Lidé rádi plánují, místo toho, aby dělali kroky, které k něčemu vedou.. nevěří si, stále čekají na vhodnou dobu a ta nepřichází, stále jim něco chybí a tak jsou stále nešťastní a mimo tuto přítomnost, v které již mohli začít, ale oni stále jen na něco čekají a tak se neděje nic a tohle nic je o to více ještě děsí a deprimuje – kdo z kolotoče nevystoupí, toho ten kolotoč prostě jednou zničí..

Jak udělat to vystoupení z kolotoče, ty první kroky? Prvně je třeba dojít k tomu, že změnu doopravdy chceme. Pokud ji opravdu vnitřně chceme, začneme víc konat a méně přemýšlet, nebudou nás zajímat plány daleko dopředu, ale vždy jen pro ten jeden krok, ten uděláme jak nejlépe dovedeme a pak uděláme další.. Nelze řešit vše naráz – to nás odradí..

„Není důležité ani tak mít plán, jako opravdu začít, vykročit a jít – nemluvit o tom, ale udělat to ideálně hned i kdyby jen drobností„

Pokud to tak není a člověk se nedonutí – není to opravdové..
Opravdové přání změny nás donutí vystoupit i z komfortní zóny a zažít si to uvědomění, že děláme třeba i něco, co nás vždy děsilo – je to o překonání sama sebe a vzorců, které jsme si vytvořili – jednině tak měníme své já – své ego. Ze začátku to jde z tuha, proto je třeba hlavně vykročit a jít – jak dlouho to bude trvat není důležité.. důležitá je cesta!

Proto mám za sebou různé změny!

Pokud nejsme ochotni udělat první krok a není to vnitřní přání, pak je to další iluze.. lež.. dokud to nechceme opravdu za cenu změny v sobě, není to opravdové.. Lidé nechtějí opravdu změnu, chtějí o tom jen mluvit a tvářit se tak, nejsou pro to ochotni udělat více, je to klasické.. Chtějí vypadat před okolím dobře. Mnohé dělají jen na oko před okolím, zajímá je, jak se o nich mluví a jak se na ně lidé dívají – dokud to není opravdu z nich a nedělají to sami pro sebe, je to jen divadlo..

Lidi nejde změnit násilím, ani inspirací – pokud sami nechtějí.. Proto jim nikdo nepomůže pomoct, změna musí přijít zevnitř. Mnozí si potřebují sáhnout na samé dno, aby se z něj odrazili vpřed, aby je to donutilo a třeba se poté již nechají inspirovat a motivovat, nicméně bez jejich vnitřní touhy to nemůže být opravdové a přesto s každým teď mají volbu změny.

Lidé tedy nechtějí.. egem nechtějí.. když se rozpustí toto ego, dostanou se k nitru a ke své podstatě – ovšem tam v hloubi duše stojí každý o štěstí a lásku.. o kroky, které k tomu vedou.. Vrací nás to celé na začátek! Je to vnitřní boj, kdy posloucháme hlavu a nenásledujeme přání srdce, ego je pro nás tedy cennější, než změna.. a právě proto miluji tento symbol jin a jang.

„Neustále máme na výběr, jde o to, jestli vybíráme opravdově a nebo chceme dál žít ve světě těchto iluzí a lží!“

Pokud jsi to milí člověče dočetl až sem, zajímá mě teď tvůj pohled na sebe samého. Jsi jeden z těch, co je stále v tomto kolotoči a nebo jsi už pro vystoupení něco udělal? Stále si jen na něco ztěžuješ a žiješ ve hře lží a iluzí nebo jsi k sobě pravdivý? Odpověz ale upřímně, děláš to pro sebe – oklamávat sám sebe stále dokola v tomto kolotoči -> to přece není řešením!

Můžeš se mi ozvat, pokud k sobě nacházíš upřímnost, pak ti upřímně rád pomohu, bude-li to v mých silách a možnostech v rámci rovnováhy, která je pro mě již zmíněným symbolem. Rovnováha je klíč!

Více článků a možnost kontaktu najdeš na stránce www.meditace.net